Kantáta ku sté ročnici narození Pavla Josefa Šafaříka.

Kantáta ku sté ročnici narození Pavla Josefa Šafaříka.
Sbor. Dnes, matko Slávo, cos jak tucha Máje všem klíčí v srdcích sladkou nadějí, mha s očí padá, slza v oku taje, svit zlatý kles’ do všedních kolejí. To cítíme dnes, i ti mrtví v hrobě, ač spící, silnějším lnou citem k Tobě, až kostí jich se zachvějí. Jeden hlas. Ó Čase rychlokřídlý, ty’s křídlem stokrát máv’, nad zasutými zřídly všech dějů, zvěstí, mythů, snah, myšlének i citů, nad hrobem, v němž spal Sláv, jak v poušti, kterou vanul dech Samumu a pal, Tvůj, matko, genij stanul, i zachvátil jej žal, paprsk mu s ňader skanul těch mraků ve příval, a z rumu, prachu, kostí nad jeho minulostí se v smírčí duhu spjalspjal. 118 Druhý hlas. A tento paprsk zaplál tvůrčí silou a v ňadra Tvého Syna, matko, kles’! On vztyčil oltář Slávy nad mohylou, jenž z hlubin věků ční až do nebes! V svor neúmorné práce, velké snahy On objal celá století, a světlo, jitro, slunce, úkoj blahý šly Jeho dílu v zápětí. Sbor. Dnes, matko Slávo, cos jak tucha Máje všech živých, mrtvých kosti proniká, a Jeho sláva, matko naše, Tvá je; On v srdci zapřel slavíka, by orlem vzletěl k slunci pravdy ryzí, že uznat musí ostatní svět cizí, jak byla jsi, jak budeš veliká! 119