PANTOUM.

PANTOUM.
Ó zadumaný cypřiši! Ó přísný, hořký vavříne! Než stín váš srdce utiší, co nadějí, snů zahyne! Ó přísný, hořký vavříne! Kde býváš ty, juž není vlas, co nadějí, snů zahyne a celé žití – prázdný klas. Kde býváš ty, juž není vlas, jen pod lebí proud lávy hřmí a celé žití – prázdný klas a v očích se to divně tmí. Jen pod lebí proud lávy hřmí a srdce – starých hodin ruch, 39 a v očích se to divně tmí, sám připadáš si jako duch. Jen srdce, starých hodin ruch, teď hrčí, teď se zastaví, sám připadáš si jako duch ve pozdní večer mlhavý. Teď hrčí, teď se zastaví, vůz přijel – co mi nese teď? ve pozdní večer mlhavý zda cypřiše či lauru sněť? Vůz přijel – co mi nese teď? Však dozvím se to brzy dost, zda cypřiše či lauru sněť, dost obojího pro věčnosť! Však dozvím se to brzy dost, dřív snad než ten verš dopíši, dost obého je pro věčnosť, viď, zadumaný cypřiši! 40