BALLADA ZA ODCHÁZEJÍCÍ MLADOSTÍ.

Jaroslav Vrchlický

BALLADA ZA ODCHÁZEJÍCÍ MLADOSTÍ.
Jak Hamletovi mně se zjevil duch, a po mém boku jako fantom stojí a slova podivná mi šepce v sluch, že duše moje leká se a bojí, on hovoří, co chvím se v nepokoji: Dost sladké touhy a dost sladkých snů, dost z mladosti juž pil jsi pramenů, dost pohárů a dosti serenad, dost bouřných nocí a ospalých dnů, čas nastal všemu, všemu s bohem dát! Dost důlků líček, v nichž spí lásky bůh, dost nahých paží ve tanečnic roji, dost šeptů důvěrných, v nichž plno tuch, dost psaníček, v nichž táž se vždy lež rojí, dost sladkých pozvání ku lásky boji! Dost modrých očí vlídných plamenů, 41 dost černých, ohnivých hvězd edenu, dost kadeří, jichž vonný vodopád jsi rukou probíral až k jeho dnu – čas nastal všemu, všemu s bohem dát! Dost písní nevázaných na zdařbůh, dost polibků, jenž v ruměnce se pojí, dost úsměvů, jenž roj jsou zlatých much, dost vzpomínek v jich fantastickém kroji, dost zlatých rybek ve mladosti zdroji! Dost mladičkých na stromech pupenů, dost na větvích hnizd, v keři lupenů, dost dlouhých procházek i eskapad, dost růží tu a též dost kamenů, čssčas nastal všemu; všemu s bohem dát! POSLÁNÍ:
Jak, mládí, zvyknout na tu proměnu, jak uvěřit, že nastal čas jít spát? A fantom zmizel, oči sobě mnu... Ó mládí, za tebou zpět ruce pnu. Čas nastal všemu, všemu s bohem dát! 42