DLE IBN JEMINA.

Jaroslav Vrchlický

DLE IBN JEMINA.
Zde pranic nemá stání, buď stále na čekání, dál v světa ruch a rej a hon, to život; smrť je spaní, ó srdce! Fialka mnohá v údolí, jež s mladou vesnou vstalavstala, kdys byla muška, na dívčí jež tváři, v nachu plála. – Ó srdce! A karafiát mnohý, věř, jenž z hrobu sladce dýše, byl kadeří, jež vůní svou na čelo stlala tiše, – Ó srdce! 141 A mnohý hrnec hrnčířem dnes pestře malován, skráň byla, kterou diadem kdys věnčil, z perel stkán. Ó srdce! A proto buď jen laskavo a ke každému vlídné, neb duše, věř mi, na této jen cestě eden zhlídne. Ó srdce! A když ti nedá všecko zem, co rádo oko vidí, i s málem, s ničím za vděk vem, neb osud hvězdy řídí. Ó srdce! A slovo tvé jak Mojžíše byť hodno věčné paměti, co platny řeči Ježíše, když plné oslů století! Ó srdce! 142