ZORA.

ZORA.
Kdys na pobřeží moře kráčeje jsem viděl v jeho bouřné peřeje zrak noře v dálku v plachtách černých mračen se míhať bílou plachtu jedinou: Hned schvácen její chvěl se vidinou duch, jako racek spěl k ní lačen. A nedočkavě, sotva vln stich spor, jsem patřil její pestrý na prapor, jak blíž mi kynul, hle, na přídě její jsem četl „Zora“ v zlatě napsáno, jak z červánků, hvězd záře setkáno to plálo ve vln šumném reji. Ach, zora! Jaký symbol veliký pro lidstva zápasy a podniky! 146 Jak nádherně se z mraků tady noří! Ach, Zora! Po ní vzdychá myslitel i básník, jako stádo zlatých včel sta jisker kol ní hraje v moři! A nadšen, dojat stál jsem u vody za lodí patře; blaha, svobody jsem v nápisu tom viděl celé světy, spěch k Ameriky břehům volnějším a věru, dal bych této lodi dým za vše evropských rájů květy; Zaza tuchy, sny, které se nesplní, za naděje, co darmo rozvlní hruď zoufalou, za všecku resignaci, za slzy strádání, křik radosti, za předtuchu jen svaté volnosti, za naši kyklopickou práci. Neb zora, zora lidstva toť cíl jest, toť Jerusalem, Mekka, Řím všech cest, tam spějem všickni v myšlénce i písni; toť Graala miska jesti posvátná, toť ve příboji skála nezvratná, kol níž se zástupové tísní. 147 Ach, zora lidstva! – Za tou lodí dál jsem nejen oči, jsem i srdce slal k neznámým břehům okouzlen a blažen. V tom rouhaje se mému záchvatu děl cizí hlas: „To loď jest pirátů!“ Tak zpěvný skřivan bývá supem sražen. 148