Hudba v duši.

Hudba v duši.
Je na dně duší lidských skryta hudba, jež zvoní tam a hovoří a zpívá, nechť léta zmlklá ozve se přec časem, zvlášť za večerů tiché letní noci, když rozdechne nám všecky struny srdce ten mistr tónů, vesmíru bůh, láska. Já často ptal se srdce: Co jest láska? a všehomírem v odvet zněla hudbahudba, až zachvělo se tajným plesem srdce: Jeť láska pták, jenž v kleci světa zpívá, rád za dne tichý rozpěje se v noci, vždy jásá, nechť i zoufá sobě časem. Je láska poklad nezmenšený časem; úl medu věčně plný jesti láska, je úsměvem dne a je kouzlem noci, je hvězdných sfér ta nejtajnější hudba, je vodopád, jenž na dně srdcí zpívá, je v srdcích světem a je světů srdce. [11] Ó znavené ty, ztrmácené srdce, jen věř a paprsk tobě kmitne časem, i pro tě na života stromu zpívá pták báječný, jenž nazývá se láska, i pro tě hvězdná temení se hudba, jež line se z tvé tváře, svatá noci! Já často těkal, bloudil tichou nocí a ptal se: Země, kde tvé bije srdce? a ptal se: Světe, kde ta tajná hudba, jež od počátku prostorem zní, časem? A všecko v odvet znělo: Láska, láska, tou stojí vše, ta ve všem plá a zpívá! Juž umlkám – však v houští slavík zpívá a hvězdy zlaté vonnou spějí nocí, pod okny v stínu šepce mladá láska, rty tichnou v polibku a v tluku srdce, a úsměv šerem zazvoní-li časem, zní jako hrdliček a drozdů hudba. Tys, poesie, hudba, která zpívá a letí časem, vichřicí a nocí, a řídí srdce, v nichž plá věčná láska! 12