XIV.

Jaroslav Vrchlický

XIV.
Věnčila mne laurem, sotva lilie takým turbanem kdy stvol svůj ovije, plášť mi dala, jehož tkáň i plam hořel v slunci jako drahokam, tisíc flétnistů a cimbalistů hrálo. V tom se šídlo kolem v trysku hnalo, na křídlech svých neslo krásy stokrát víc, a já v hloubi duše cítil, jak jsem nic. 85