MELODIE.

Jaroslav Vrchlický

MELODIE.
Ten tichý večer letní mou duši v sítě chyt, že řek bych: Parko, přetni v ráz mého žití nit, květ dvojí na jednom stvolu, ať radost splyne v bolu a v hudbu spolu i myšlénka a cit. Tak zajít a tak zmizet, jak vůně, ton a dech a vrchovatě sklízet, cos tušil v zlatých snech, kdes kosem v houštině výsknout, červánkem rosou pak blýsknout, u vesmír trysknout, a dál žít v atómech! 24