PŘEMÍTÁM...

Jaroslav Vrchlický

PŘEMÍTÁM...
Přemítám, přemítám, že tak v dlouhé žití pouti, kde mám bídně zahynouti, obejmouti nelze všecko štěstí nám. Nelze trhat všecko kvítí, nelze ze všech zdrojů píti, nelze každé děvče míti, nelze, nelze šťastným býti, jak by přál si člověk sám. Přemítám, přemítám, jak lze v těžké žití pouti, kde mám bídně zahynouti, obeplouti úskalí, jež hrozí nám? 34 Aspoň jednu růži zvednu, číši, již mám, piji ke dnu, za dívkou se poohlednu, když ne všecky, aspoň jednu zulíbám, ach, zulíbám! Možná, že se klamu sám, neměl bych přec v žití pouti chtíti všecko obejmouti, třeba při tom zahynouti? Přemítám, přemítám... 35

Kniha Kniha sudiček (1895)
Autor Jaroslav Vrchlický