DVA SONETY.

Jaroslav Vrchlický

DVA SONETY.
Ó, plesný sonet se mi zdál, jak rajka hrál, se duhou smál, v něm lásky mé se perlil ples, fontanu paprsk, do nebes! Však v ráno šedé, jaký žel, já krásný sonet zapomněl, jej darmo hledám... v duši jen mdlá tucha po něm, o snu sen. Ach, smutný sonet se mi zdál, jak doupnák v šeré hvozdy lkal, v něm všecka nuda hořkých dob i touha s něhou plnou mdlob. – A ráno, hle, za rýmem rým hřmí kladiva jak mozkem mým, a stále zní – to divná věc, a z jedné duše tryskly přec! 70