ANDĚLSKÁ LEGENDA VÁNOČNÍ.

Jaroslav Vrchlický

ANDĚLSKÁ LEGENDA VÁNOČNÍ. (JAR. GOLLOVI.)
Štědrý den se noří z upomínek mých; hvězdy nebem hoří, stromek v světel moři, venku led a sníh. Rolničky, slyš, saní proletěly háj... Svatá noc se sklání, stojí v sněžné pláni, stíní celý kraj. S křídel se jí točí sněžných vločků ples, duše víc v nich zočí, kdybys k nebi oči v nevinnosti vznes’! 97 Hlaviček tam plavých moh’ bys vidět dav, děckých, usmívavých, hravých, kučeravých, jako světla splav. V mraku sněžném letí s výšin rajských v svět, k plesu živých dětí v lásce přihlížeti, smáti se a pět! Zemřelých to malé, drahé dušky jsou; duchů ve chorále pějí k boží chvále hymnu jásavou. Za rok ale jednou o vánoční čas v zástupech se zvednou, vyhledat zem bědnou, slyšet lidský hlas. Slyšet zvonky v sněhu, světla v oknech zřít, vidět lásku, něhu, v šťastných krbů žehu s dětmi děcka být! 98 Proto když se práší o vánocích sníh, hleď výš – k zemi naší duchů sbor se snáší, – snad tvé dítě v nich! Chytneš úsměv jeden z toho jiskření, dlouhý žití leden upomínkou v eden se ti promění. Jak se vločky sváří, v rychlém víru tam! Stromek v světel záři... dítě – radost v tváři, budeš děcko sám! 99