X. SOBĚ.

Jaroslav Vrchlický

X.
SOBĚ.

Ty chvíle samoty mé, v tichu kdy bdívám nad svou prací sám a zdeptav srdce směšnou pýchu, jen hlasu nitra naslouchám; Kdykdy bytost moje stojí naha a bez přetvářky přede mnou, kdy k příštím činům kyne dráha a láká písní tajemnou; Kdykdy marné snahy nelituji, ni cesty štěrku, bodláků, kdy volným křídlem v snů říš pluji, a zhrdám šklebem hlupáků; Kdykdy jedině své svaté lásky zřím bledý, snivý obličej, jsa hotov dát jí bez otázky v daň marnou krev i snů svých rej: 120 Ty chvíle jediné a vroucí, ty božské velké vteřiny, své srdce cítím jimi tlouci, ty jsou můj život jediný! 121