STÍN.

Jaroslav Vrchlický

STÍN.
Řeka hučí, zpívá plyn, po mých stěnách táhne stín. Teď se zved, teď plaše mih, padá v dlouhé řady knih. Padá s nich v mou duši zpět, z které před chvílí se zved. Marně chci jej zachytit, výčitka je, či je cit? Lítost nad číms ztraceným, osudem zlým schváceným? Urážky hrot, bolu žeh, věčně živý po letech? Jak se táhnul, jak se krad, v tváře mojích dětí pad. 151 Černý stíne, co tu chceš, kde své slunce nalezneš; Vv němž bys splynul v žár i jas? Ticho... V dálku splývá čas. Řeka hučí, zpívá plyn, na mé duši leží stín. 152