MÍSTO PROLOGU.

Jaroslav Vrchlický

MÍSTO PROLOGU.
Na kmeni bleskem zžehnutém co může pučet zas? Zryt, spálen, rozčísnutý, něm ční v lesku jarních kras. A jestli zeleň tu i tam, kde dřív byl květ a plod – ví o ní strom? Ční v smutku sám a komu ona vhod? A léta projdou celičká, než houšť tam setmělá; kdož ví pak, zdali pěnička tam hnízdo udělá? A její hlásek zazní-li v sled přece v mlází tom, zda zapomní kmen na chvíli na bouři, blesk a hrom? [163]