ODDECH.

Jaroslav Vrchlický

ODDECH.
„Již trhat můžeš hrozny, jsou již zralé, jež těžké visí, modrým dechem vábí...“ „Ty v snech, já vím!“ tož v práci své jdu dále. Že léto mám a k tomu léto babí, kam sáhnu, pavučiny... nač je rvát? já v maskování pravdy vždy byl chabý. Jak vždycky sedí bída u mých vrat, zde věru nelze – byť to bylo třeba – si oddechu na malou chvilku přát: Tož nechám hrozny viset – honím chleba. 27