Láska.

Jaroslav Vrchlický

Láska.
Jak Kristus vlnami jde láska neomylně a nic ji nevyruší... Neznámý básník.
Kdo řek’ to, nevím. Jistě však znal lásku. On věděl, třeba strhnout každou masku, by na dno její viděl vítězící a vážil bol a ztrátu přísnou lící. Bol nad tím, že se nemůžem vždy míti, a ztrátu každé vteřiny, jež řítí se na nás bez nás lavina jak s hory. Však silný byl a věděl, co jsou vzdory, jak opříti se všednosti, jež deptá co nejdražší nám, té, která se neptá, čím žijem, proč a k čemu. Lásce pouze. Kdo řek’ to hořejší, ten v kalné strouze, již zveme život, našel démant pravý. Ó buď mu požehnán! Lij do únavy mu rosu, úkoj, oddech, blaho, štěstí! Tou vírou musí každý pahýl kvésti, což teprv duše, jež miluje v skutku! Co chceš tutu, BázniBázni, a co chceš zdezde, Smutku? 97
Básně v knize Kytky aster:
  1. Úvodem.
  2. Modlitba.
  3. Jarní symfonie.
  4. Jarní dnové.
  5. Zas!
  6. Večer.
  7. Pavouk.
  8. S večerem.
  9. V jeseni.
  10. Zimní procházka.
  11. Modlitba.
  12. Úvodem k hudební produkci.
  13. Sáhni v srdce!
  14. Boecklin a Smrt.
  15. Tom. Cannizzarovi po přečtení jeho knihy „Cinis“.
  16. Po ukončení překladu Goethova „Fausta“.
  17. Houslistka.
  18. Ten život.
  19. S výtiskem knihy „Život a smrt“.
  20. Při čtení poslední série Hugovy knihy „Celá lyra“.
  21. Při dokončení překladu Ariostova „Zuřivého Rolanda“.
  22. Kam, Lásko, Mládí...
  23. Tři památníky.
  24. Nad mimosou z Riviery.
  25. Tak sám!
  26. Důvěrné sloky.
  27. V mém srdci dlouho spaly struny touhy.
  28. Anděl smrti.
  29. Šicí stroj.
  30. Život a píseň.
  31. Po žních.
  32. Sen.
  33. Na vázu z dob rokoka.
  34. Stará bída.
  35. In memoriam. M. G.
  36. Láska.
  37. Smrt.
  38. Po dvacíti letech.
  39. Oddanost.
  40. Zatopeným sochám Karlova mostu.
  41. Rudohoří.
  42. ZA ROVNÍKEM.