TAJ ŽIVOTA.

TAJ ŽIVOTA.
Taj života spí v hrobech zavřených Leconte de Lisle
(Slečně Emy Destinnové.)
„Taj života spí v hrobech zavřených,“ děl kdysi básník – jistě on se klamal. Sám celou duší chléb života lámal a rád a všem a z celých ňader svých; však mýlil se i ve svém nadšení; taj života nedřímá v hrobů tiši, taj života vlá, kde jen živí dýší, a nejvíc – v umění. Tam bije člověčenstva srdce celé, tam skála, z které tryská věčný zdroj, tam zkazky otců, báje, tuchy ztmělé, tam vzlet a vzruch a vzmach a nepokoj, tam touha vpřed se na kolossa tyčí, tam zniká vše, co malé, trpasličí, tam oheň šlehá v divém plameni: taj života, ať velký, nepatrný, tam květy nalézá i svoje trny, svůj celý výraz – v umění. 24 Tak přišla’s k nám. Jsi dcera našich luhů? Jsi edenu host plachý, tajemný? Tvůj zpěv nás jímá ve mystickém kruhu, cit vyvolává známý, vzájemný! Tvá celá bytost ve Tvém čarném hlase jak v povel čaroděje ozývá se kol duší tkajíc závoj přejemný. Ó zpívej! zpívej! – Pouť životem těžká: buď jeho naděj, hvězda, síla, kněžka a měj nás ráda v sestry toužení, a vycítíš, taj veškerého žití, co dme se, pláče, jásá, chví se, cítí: v Tvém zpívá umění! 25