SIMSONU STOUPY ŠLAPAJÍCÍMU.

Jaroslav Vrchlický

SIMSONU STOUPY ŠLAPAJÍCÍMU.
Navracíš se posavad v sny mé, starý brachu, Filištínům na posměch, k hrůze mně i strachu, zřím tvou páž a zřím tvou plec ve sklonu i vzmachu. Oč jsem lepší? Jako ty denně stoupy šlapu, denně krev a žluč a pot v kalich bídy kapu, ba, jsem tebe bídnější – chápu to, již chápu. Ty jsi vybuch’, vztyčil se, sloupy strh jak svory, zdeptal, slepý stařec, v prach lid a kněží sbory, já jen ztápím v zhrdě své, v mlčení vše vzdory. 42