ČERVNOVÁ PROCHÁZKA.

Jaroslav Vrchlický

ČERVNOVÁ PROCHÁZKA.
Jakoby volaly flétny z hvozdů hlubokých klínu: jdeme přes koberec květný, hledíme do leknínů, jež z tůní tmavého stínu se jako člunky feerické noří a hvězdným pelem v kalichu svém hoří. Jako by cymbály třeskly: vábno tak, sladko je v hvozdě, doupnáci s šerých skal steskli, ty rozumíš: „Pojď!“ já „Pozdě!“ svit láme se modřínů o zdě. Co vábí tě – ptáš se tiše, ten leknín, ta jezerná říše? Jako by housle teď nyly tak toužebně, mile a snivě... Ó, postůj jenom chvíli, ty hledíš mlčelivě k té lehce zamlžené nivě... dosni sen mladosti krátký! Já půjdu k leknínům zpátky. 46