ŠKÁDLENÍ.

Jaroslav Vrchlický

ŠKÁDLENÍ.
Říkali mi: „Starý brachu, co chceš s láskou ještě? Vypadáš v tom jako krocan ve přívalu deště. Vše tak schlíplé, vše tak scíplé, a přec tolik křiku, nedělej se směšným bláznem, zalez do kurníku!“ Vyslech’ jsem to všecko klidně v hrdé beznaději, vím to všecko – však ty písně stále srdcem chvějí. Nedivte se, kdo se jednou živé vody napil, neustane, musí za ní, jak už z mládí kvapil. 80 Jeho srdce fiolka jest od růžové vůně, v té to dýše manou ráje, v té to věčně stůně. Hoďte fiolku tu starou třeba mezi smetí, vůně byla v ní a věčně díkem k nebi letí! 81