TAJ MĚSÍCE A BÁSNÍKA.

Jaroslav Vrchlický

TAJ MĚSÍCE A BÁSNÍKA.
Tvé báje škrtla věda, měsíci! Přec stejně krásný pláš a zářící nad lesy, lukami a rybníky, jak zlatý štít, jak démant veliký. A přece oko v tobě vyhlídá staříka vidět s harfou, Davida, a muže s chvoštem nebo lucernou, jíž ozařuje cestu příšernou. Ty pustý světe skalných výmolů, ty škváro bílá, cosi pospolu nás víže, jedna svatá iluse, že oběma je sladčej do chůze. Jak tobě i mé písni děje se: mnou časem skutečnost jen zatřese a zrovna jak ty hluchá škvára jsem, jež neví, proč jen spadla na tu zem. Však sotva píseň zapěji, tu hned jest vlídnější a půvabnější svět, jak ty kdy zapláš – a v tom celý taj, jak ty i básník přetvoří zem v ráj! 94