MARIA AEGYPTIACA

Svit jitra šerý vniká v komnatu(J5m) dřív bázlivě se tají v záclonách(J5m) teď zlatým pruhem stěny přeměří(J5m) na stropu utkví lehkým vlněním(J5m) až s lampy září temně narudlou(J5m) jež dohořívá matně v bílém skle(J5m) se spojí v jeden přísvit zažloutlý(J5m) v němž celá jizba rdí se purpurem(J5m) A rdí se právem Vše tu v neladu(J5m) a v směsici a v zmatku malebném(J5m) jak uchvátil je vášně běsný vír(J5m) Ten k ústům dívky sklání v spánku rty(J5m) ten ruku kolem pasu ovíjí(J5m) a tiskne jakby ještě nevěřil(J5m) že jeho jest co dávno rozškubal(J5m) Nad nedopitou číši nakloněn(J5m) ten ze sna mluví o svých výbojích(J5m) ten líbá nahá ňádra onen zas(J5m) v klín hlavu klade spitou rozkoší(J5m) a růže spadlé ženám s kadeří(J5m) se místo ranní rosy průsvitné(J5m) skví rozlitého vína kapkami(J5m) a vůně jich tak silně opojná(J5m) jak z objetí těch snů a polibků(J5m) by stkána výše k stropu stoupala(J5m) Vše strháno i s hlavy závoje(J5m) a s bujných ňader šatu okovy(J5m) a s nahých šijí perly servané(J5m) jak velké slzy s leskem zkaleným(J5m) ve tmavý samet skvostných koberců(J5m) se rozběhly Juž lampa zhasíná(J5m) Se smrtí její den se probouzí(J5m) a ptá se jí Co včera bylo zde(J5m) svit lampy odpovídá Orgie(J5m) a ptá se dne Co nyní nastane(J5m) Den odpovídá Viny hlod a soud(J5m) A lampa jak by štvána výčitkou(J5m) že sloužila svým světlem neřesti(J5m) se zachvěje a zhasne docela(J5m) Zda šel jsi někdy pustým pralesem(J5m) kde tisícletých kmenů vrcholy(J5m) se chvěje tisíc bájí neznámých(J5m) kde v rozvalených skalin ústupu(J5m) se černá močál k němuž chýlí se(J5m) směs divých květů vůně opojné(J5m) skal výběžky a staré kořeny(J5m) jež vlhkou plísní zvolna šediví(J5m) zde noha tvoje v mechu jehličí(J5m) jež trouchniví zde tiše od věku(J5m) zda nestanula nezachvěla se(J5m) jak božím divem náhle dotknuta(J5m) když nad močálu temné zrcadlo(J5m) svůj zářný kalich lotos pozvedal(J5m) V těch vlhkých stínech rmutných výparech(J5m) on bílou svoji vznáší korunu(J5m) z tmy hledá slunce které sporými(J5m) jen vniknout může k němu paprsky(J5m) a lepým tvarem květů okrouhlých(J5m) nad černou tůní neproniklé tmy(J5m) jak v dětinné se houpá důvěře(J5m) Ó Marie tak luzná krása tvá(J5m) na tento močál úpadku a vin(J5m) jak lotosu květ zlatý střásá pel(J5m) stín hanby plašíc světlým paprskem(J5m) K tvé kolébce kdys věčná dobrota(J5m) dva strážné postavila anděly(J5m) Z nich jeden chránit měl tvou nevinnost(J5m) a druhý těla půvab čarovný(J5m) Ó rci kde jsou ti strážci edenu(J5m) Ach první z nich ó smutná vzpomínko(J5m) juž před dvanácti lety bolestně(J5m) nad pádem tvojím zalkav odletěl(J5m) zpět v čistý éther jehož nehodna(J5m) se duše tvoje stala vinou svou(J5m) A druhý Zřím jej stajen záclonou(J5m) za tebou stojí spitou lásky snem(J5m) a v dlaně jasný tiskna obličej(J5m) též pláče ptáš se proč Ó nediv se(J5m) dnes první vrásku našel hlubokou(J5m) na průsvitném a snivém čele tvém(J5m) Jak obstojíš teď v návalu těch vln(J5m) Proč vnořila jsi v rmutný jejich kal(J5m) květ lotosový zářné duše své(J5m) I krásy anděl nyní pomalu(J5m) tě opustí čím pak ti bude svět(J5m) čím láska potom V klínu matky tvé(J5m) on tkal v tvé snění duhy kouzelné(J5m) před nebezpečím kryl tě v peruť svou(J5m) a když jsi klesla láskou svedena(J5m) a nevinnosti anděl uražen(J5m) tě opustil on tebe omlouval(J5m) a vždy byl s tebou Teď i krása tvá(J5m) tvé vášně vichrem sžata palčivým(J5m) se loučíc s tebou pláče nad tebou(J5m) Ó spi jen dále spi jen Marie(J5m) tvé krásy anděl křídla rozepjav(J5m) již letí v ráj za prvním strážcem tvým(J5m) a taje hořkou slzu bolesti(J5m) dí k otci světla Vyřkni nad ní soud(J5m) Je ticho v jizbě Pravidelný dech(J5m) jen ozývá se spících Světla zář(J5m) jež stále roste jak dne přibývá(J5m) tká na podlaze zlatých proužků síť(J5m) že myslil bys to hraje nad zemí(J5m) mdlý odlesk třpytných křídel andělských(J5m) Je ticho v jizbě sotva chvílemi(J5m) kdos ze sna promluví neb sebou hne(J5m) Snad hledá ňádra s kterých svezla se(J5m) mdlá jeho hlava nebo hledá rty(J5m) i ve snu žízniv po jich nektaru(J5m) Tu hedbáv zašustí zvuk polibků(J5m) pak dlouhý ston jak něhou unaven(J5m) a ticho zas(J2m) Teď vstala Marie(J3m) Sen dotknul se svým prstem výstražným(J5m) těch vábné krásy snících rozvalin(J5m) žel rozvalin a přec tak čarovných(J5m) I přejela si rukou obličej(J5m) jak zapudit by chtěla těžké sny(J5m) a miláčka jenž spal jí na prsou(J5m) dál pošinula Dlouhý černý vlas(J5m) přes mramorová oblá ramena(J5m) jí rozvlnil se v sterých prstencích(J5m) a padl k prsoum která vlnila(J5m) se jak dva květy vodních lilií(J5m) když prudký vítr zčeří hladinu(J5m) Zrak plný vlhkých stínů hlubokých(J5m) jak v nekonečnou dálku napjatý(J5m) na jednom utkvěl místě jeho lesk(J5m) tak jemně rosný byl jak ve slzách(J5m) by stápěl zpola zlatý paprsk svůj(J5m) Žár vášně v krbu jeho dohořel(J5m) a pouze něha jemným teplem svým(J5m) a klidem snivým touha skojená(J5m) v něm azurnými hrály jiskrami(J5m) A celé tělo vzdušné průsvitné(J5m) v před sklonilo se třtina ohebná(J5m) a jak lilie hebká lodyha(J5m) když nočních vánků čilé hovory(J5m) a chvění vln a stromů slavný šum(J5m) jí oznamují kníže půlnoci(J5m) že bledý měsíc vyšel nad hory(J5m) a že juž černých sosen skupení(J5m) svým mihotavým stříbrem oblévá(J5m) Šat průsvitný v malebném neladu(J5m) tvar boků jevil lehkým nádechem(J5m) a kam nestačil bílý jeho lem(J5m) tam stíny černých vlasů havraních(J5m) své rozhostily vlny soucitné(J5m) Ó byla posud krásnou žena ta(J5m) již zvali hříšnicí Ó jaký div(J5m) že tolik milovala Jaký div(J5m) že v skvostnou vázu těla jejího(J5m) tak rád vrh každý ctnosti svojí květ(J5m) Však větší div že ona žíznila(J5m) že stále prahla stále toužila(J5m) a hledala že nikdo neskojil(J5m) ten sopečný žár srdce jejího(J5m) Teď na kraj lože sedla v myšlenkách(J5m) a obrátila hlavu ku stěně(J5m) a zachvěla se prudce V zrcadle(J5m) svou uzřela tvář ale bylo jí(J5m) jak někdo jiný kynul by jí vstříc(J5m) z té ocelové plotny hlazené(J5m) těch očí výraz mnohem hlubší byl(J5m) jak duše sama hleděla by z nich(J5m) a duše ta pod tíží bolestí(J5m) jak úpěla by v marném zápase(J5m) A jak by sobě věřit nemohla(J5m) že ona to ne fantom jejích snů(J5m) se stolu vzala prudce zrcadlo(J5m) a ještě hloub v šer jeho nejistý(J5m) se vnořila jak svému obrazu(J5m) by na dno duše chtěla dohlédnout(J5m) Tím prudkým náhlým těla pohnutím(J5m) spad lehký šat jí s ramen docela(J5m) i nezvedla jej hrdá v kráse své(J5m) zde stála jako socha antická(J5m) jak Psyché kladouc tiše útlý prst(J5m) na uzavřené mlčenlivé rety(J5f) A hledíc do zrcadla snila dál(J5m) Kýs cizí posud nepoznaný ton(J5m) se náhle ozval v ní kýs cizí ruch(J5m) jak poupě když má otevřít se v květ(J5m) Tak plavci jest když v dlouhé pouti své(J5m) tím nekonečnem němých tichých vln(J5m) po sterých bouřích mělkých písčinách(J5m) a strmých skalách vírech hltavých(J5m) ve slunce sklonu v dálce obzoru(J5m) pruh černý uzří stále rostoucí(J5m) a neví zda to břeh či oblak jest(J5m) I vzmužila se Chtěla ousměškem(J5m) se jako ptáče pestrou perutí(J5m) nad pochybností vznésti hlubiny(J5m) leč přísný soudce nitra jejího(J5m) jsa vzbuzen jednou nestišil se víc(J5m) svůj napjal luk jenž sluje svědomí(J5m) a deštěm šípů ostrých výčitek(J5m) zachvátil v letu ptáka rozmaru(J5m) že s křídlem svého smíchu zlomeným(J5m) pad ve propast jež sama vládla teď(J5m) jí v duši prázdná hrozná nesměrná(J5m) A jako jarní kvapná povodeň(J5m) s hor roztavivší sněhu laviny(J5m) a v slujích skalin spících ledu kry(J5m) se valí rostouc každým pohnutím(J5m) rve keř i strom až s divým rachotem(J5m) přes bradla chlumů letí v údolí(J5m) a strhá rázem hráze ochranné(J5m) kterými člověk tichý rybník spjal(J5m) a tento tuše rodný živel svůj(J5m) mu letí vstříc a klesne v objetí(J5m) a spojen s ním se krajem rozlije(J5m) tak stále více stále mocněji(J5m) a bouřlivěji rostl příval ten(J5m) Jak ochromil dřív ptáče rozmaru(J5m) tak zaplavil teď hráze rozvahy(J5m) a veliký jak moře prasvěta(J5m) svým valným proudem trpkých výčitek(J5m) nad prázdnem její duše hučel sám(J5m) Číms posud byla hřímal hlas ten v ní(J5m) lid na ulicích hříšnicí tě zve(J5m) a čím tvé srdce v tiché půlnoci(J5m) A Marie ač nechtíc zrakem svým(J5m) síň přelétla dne ostrý bílý svit(J5m) tak střízlivý bez barev kouzelných(J5m) jí bodal v duši v lampy plápolu(J5m) jak jinak hrálo lesklo třpytilo(J5m) se všecko září vůní opojnou(J5m) I zachvěla se hrůzou Marie(J5m) a v zrcadlo jak znova pohledla(J5m) tu zděsila se vlastní krásy své(J5m) a v plaché tísni zvedla závoj svůj(J5m) Jak děcko bojácné se zakryla(J5m) i bílé ruce zahalila v šat(J5m) a s chvěním jen a plaše po straně(J5m) dál stopovala v zrcadle svou tvář(J5m) Hle vráska na čele tak jemná jen(J5m) však vráskou zůstane a poroste(J5m) a tisíc sester táhne za sebou(J5m) a z jejich ryh se noří příšery(J5m) z nich první stáří druhá sluje smrt(J5m) Ta vráska mluvila a Marie(J5m) se děsila juž dát jí odpověď(J5m) jen mlčela a strachy chvěla se(J5m) a po kolenou plížila se v kout(J5m) a sklesla tu pod tíží zoufalství(J5m) jak zralý klas pod srpem v podletí(J5m) a první slza krystal perlový(J5m) se zvolna valil přes tvář ubledlou(J5m) a za ní druhá a pak celý proud(J5m) Tak v rose jitra chví se lilie(J5m) Nač otálet zde Každé pohnutí(J5m) ruch nejmenší i spících ston a vzdech(J5m) ji vraždil výčitkami Rychle dál(J5m) Nač třeba svědků její lítosti(J5m) Jen rychle odsud Rychle ale kam(J5m) zde v cizím městě to se neptala(J5m) Zda táže se kam polekaná laň(J5m) když vidí lovce v stínu dubů spát(J5m) když vidí chrty jak ulehli v mech(J5m) u nohou pánů lovem umdlených(J5m) I běží slepě mlází proráží(J5m) čím hráze jí čím skály ručeje(J5m) Teď pouze čas jest vhodný k útěku(J5m) a nikoli ku přemítání kam(J5m) Tak Marie se zvedla v rychlosti(J5m) šat upravila i vlas scuchaný(J5m) a naslouchajíc tiše vyšla ven(J5m) Byl jitra čas však živo v ulicích(J5m) jak svátek dnes by rozpjal nad městem(J5m) svůj slavný ruch Lid proudil v zástupech(J5m) ve různých krojů pestré směsici(J5m) tu v davy splýval tam se dělil zas(J5m) Leč kroky všech přec jeden lákal cíl(J5m) chrám nedaleký blíže náměstí(J5m) Sem rychleji se stáčel šumný vír(J5m) a většina šla šerým portálem(J5m) do svatyně tam světla hořela(J5m) a oltář skvěl se v skvostné úpravě(J5m) zpěv zvučel z chrámu slavně velebný(J5m) a otevřených dveří obloukem(J5m) se nesly vonné dýmy kadidla(J5m) výš vstoupajíce v modrých kotoučích(J5m) Zář slunce hrála okny pestrými(J5m) a stlumena jsouc jejich barvami(J5m) v šer chrámu tkala zlaté paprsky(J5m) a těkala po vlnách kadidla(J5m) jak zabloudil by černý na oblak(J5m) jenž boha tajil ve svých záhybech(J5m) svit z jeho tváře Posud Marie(J5m) jak bublina se dala proudem nést(J5m) bez myšlenky šla rychle davem tím(J5m) jak za svým pudem prchající laň(J5m) Teď stanula Lid vcházel do chrámu(J5m) Kol ní jak v snu se stíny míhaly(J5m) však neviděla slyšela jen hlas(J5m) a ten jí ostře protkal bolnou hruď(J5m) Hle hříšnice a na to v davu ruch(J5m) a cítila jak ustupují dál(J5m) a straní se jí hlavu pozvednout(J5m) se obávala horký parný stud(J5m) jí polil skráně noha chvěla se(J5m) Leč vůle byla citu pevnější(J5m) ku prahu chrámu nohu napjala(J5m) a tělo nechtíc v před se sklonilo(J5m) Juž stála na prahu juž zřela v chrám(J5m) zář světel postihla i slavný zpěv(J5m) juž chtěla vkročit an tu tajný hlas(J5m) jí troubou soudu zahřměl v útrobách(J5m) Stůj ani krokem Zpátky Tento práh(J5m) smí překročiti pouze nevinnost(J5m) Kdo byl ten hlas Snad pouze smyslů klam(J5m) snad stud a bázeň stkaly přelud ten(J5m) Nuž ještě jednou Hle jen pouze krok(J5m) a vejde v chrám a leč v tom zahřměl zas(J5m) a s větší silou hlas ten mystický(J5m) Stůj ani krokem Zpátky Tento práh(J5m) smí překročiti pouze nevinnost(J5m) Tak po třetí též Kdo byl tento hlas(J5m) I klesla na práh slzí ručeje(J5m) bez vzdychání jí tekly do ňader(J5m) a ruce spjaté kámen objaly(J5m) a rty se chvěly němou žalobou(J5m) z chrámu zpěv zněl slavně velebný(J5m) lid na kolenou žehnal starý kněz(J5m) a mnoho mluvil věčné o lásce(J5m) o pokání a božském soucitu(J5m) Jak v snách slyšela všecko Marie(J5m) zde v chrámu dveřích sama nad sebou(J5m) soud vynášela přísný strašlivý(J5m) Ten chrámový práh byl jí rozcestím(J5m) dvou různých světů Nutno voliti(J5m) I sebrala teď všecku sílu svou(J5m) a oslovila v duše hlubinách(J5m) ten tajný hlas v němž bůh k nám hovoří(J5m) a ptala se ho Zakázals mi v chrám(J5m) nuž pověz co mám činit kde můj cíl(J5m) Půl žití mého vášeň strávila(J5m) co dělat mám než druhou jeho část(J5m) přinésti v oběť slzám lítosti(J5m) Jsi spokojen Hlas odpověděl Jsem(J5m) Kam jíti mám Hlas pravil Za Jordán(J5m) I vstala Marje tichá zmužilá(J5m) jak velikou by jata myšlenkou(J5m) Co vlastně chce to sama neznala(J5m) však přece šla kam hlas jí poručil(J5m) Šla rychle lesklé perly se šíje(J5m) ty němé svědky sterých objetí(J5m) teď strhala a v zástup žebrákův(J5m) jež modlili se v chrámu předsíni(J5m) jak hrstku drobných peněz hodila(J5m) Šla rychle smavé květy z kadeří(J5m) ty němé svědky sterých polibků(J5m) v prach hodila a zašlapala je(J5m) Šla rychle každým krokem silnější(J5m) a strážců v bráně s chvatem ptala se(J5m) z cest různých která v dál se tratící(J5m) jde k Jordánu a pravou zvěděvši(J5m) tři chleby ještě v bráně koupila(J5m) a zahalivši v závoj hlavu svou(J5m) šla cestou k poušti Slunce pálilo(J5m) a nohy nezvyklé se vzpouzely(J5m) leč soudce v nitru jejím volal Dál(J5m) Tu třetího dne žlutý pouště lem(J5m) jak bledý pruh se na obzoru mih(J5m) Jí z nohou tekla krev Tu onen hlas(J5m) v ní naposled se ozval sladce zněl(J5m) jak dozvuk zvonů v šeru svátečním(J5m) Dost poutě tvojí Klesla do prachu(J5m) a jako slunce v plné glorii(J5m) nad písky vzešlo tak jí ve ňadrech(J5m) klid pouště vzešel Byla u cíle(J5m) Zde poprvé tvou vládu blaživou(J5m) tvé žezlo poznala ó Samoto(J5m) ty snění říše trůne myšlenky(J5m) Dech tvojich dum jí ovál horkou skráň(J5m) a k retům zvyklým pouze líbání(J5m) tvůj naklonil se pohár bezedný(J5m) jenž nekonečnost hostí v nitru svém(J5m) Sluch zvyklý šeptům lásky opojným(J5m) teď hymnu ticha vnímal mystickou(J5m) na místo strun a zvuků cymbálu(J5m) řev šakala se z dálky ozýval(J5m) když první stíny padly s obzoru(J5m) a místo smíchu hlučné orgie(J5m) jen vítr zvučel v písku ložiskách(J5m) neb v sporých listech šerých kapradin(J5m) prach setřásaje s jejich vějířů(J5m) Stín pouště kles jí poprv na čelo(J5m) Cit závratný V té dálce bez mezí(J5m) již pouze valné nebe objímá(J5m) již prostor světů drží v klínu svém(J5m) kde sotva lev se tají v křovisku(J5m) jak chlum žlutého písku oživlý(J5m) kde sotva palma kývne korunou(J5m) v tom valném moři jehož ostrovy(J5m) jsou zbytky zasypaných karavan(J5m) zde ona sama stála cítící(J5m) sem žití svého trudné tajemství(J5m) jak oběť vnesla by je hlídaly(J5m) hvězd matný lesk a pouště mlčení(J5m) Kol rozhledla se prostor bez konce(J5m) Šla dále dál a prostor stále rost(J5m) teď zdál se vlnit pak se sklonil zas(J5m) tu sporý bodlák šířil drsnou kleč(J5m) tam cosi rýhou v písek mizelo(J5m) snad pramen byl to kdys teď stružina(J5m) Šla šestý den šla ve dne za větrem(J5m) a v noci za hvězd září míhavou(J5m) a když své vítr složil perutě(J5m) a hvězdy v mraku zhasly pochodeň(J5m) šla za svým srdcem kam jí velelo(J5m) Tu náhle pláň se v úval klonila(J5m) dva chlumy nízké z písku naváté(J5m) a mezi nimi jakés rozvaly(J5m) se tměly z dálky kdys to býval chrám(J5m) teď rumy jen dvě sloupů hlavice(J5m) ve oblouk svorný blíž se sklonily(J5m) a jakby skrýt se chtěla pod nimi(J5m) před vedrem slunce větrů plameny(J5m) sfinx ztroskotaná z písku trčela(J5m) Déšť s větrem tahy tváře ohlodal(J5m) a drápy lví a prsy mohutné(J5m) prach s pískem šedým zanes do pola(J5m) hřbet skoro zavát byl jen poprsí(J5m) a hlava s okem v dálku upřeným(J5m) se na obzoru z dálky míhaly(J5m) Dál staré zdi lem v písku tratil se(J5m) tři palmy nad něho se schýlily(J5m) jak siré vdovy v úhlu za sfingou(J5m) pod obelisků klenbou ústup byl(J5m) kam o poledni padal jejich stín(J5m) kam šikmé slalo slunce paprsky(J5m) kam samum zalet pouze ozvěnou(J5m) Zde zastavila Marie svou pouť(J5m) Ku nohám sfingy klesla umdlená(J5m) Zde zůstala Noc první strávila(J5m) pol ve spaní pol v němém ztrnutí(J5m) pak za sfingou kam z palem vadnoucích(J5m) se časem sneslo uschlé lupení(J5m) si vyhrabala lože Celý den(J5m) tam v stínu strávila leč sotva noc(J5m) nad neobsáhlou vzešla hladinou(J5m) hvězd zlatých písek rozsypavši tmou(J5m) nad písek pouště vyšla ze skrýše(J5m) ku sfingy nohám sedla dlouhý vlas(J5m) jak černý plášť jí spadl s ramenou(J5m) a oči k hvězdám v dálku upřeny(J5m) kdes jitro hledaly Tak sedala(J5m) jak pouště duch Při slunce východu(J5m) lev s kterým jednou chléb svůj sdělila(J5m) jak poslušný pes k ní se připlazil(J5m) jí ruce lízaje též časem ku nohoum(J6m) jí věrně složil část své kořisti(J5m) Tak sami žili zde ten starý lev(J5m) a mladá žena kol nich volná poušť(J5m) nad nimi nebe pouště valnější(J5m) a jako symbol obou tajemný(J5m) sfinx se zrakem jenž do tmy nořil se(J5m) jak světlo hledal by jenž ve slunce(J5m) zřel bez hnutí jak jím by neskojen(J5m) Lev časem řval a žena vzdychala(J5m) sfinx mlčela jen časem palem stín(J5m) kles na lva hřívu těžkou kosmatou(J5m) na čelo sfingy padla slunce zář(J5m) a na skráň ženy sedla myšlenka(J5m) před kterou divý démon Samoty(J5m) se na smutného změnil anděla(J5m) jenž místo zoufej volal důvěřuj(J5m) Kdys vyšla v poušť Den chmurný slunce zář(J5m) v par neproniklé sítě uvěznil(J5m) že pouze s korou žlutě narudlou(J5m) z nich kmitalo Vzduch sálal plameny(J5m) a celý vesmír jedna výheň byl(J5m) Šla zamyšlena za ní zvolna lev(J5m) Tu náhle temné děsné hučení(J5m) z dum zbudilo ji hlavu pozvedla(J5m) Kam sáhl zrak se obzor zatmíval(J5m) mrak černý před slunce jak záclona(J5m) se rozložil pln dusných plamenů(J5m) a žhavý vítr písek do vírů(J5m) hnal divoce tu v sloupy obrovské(J5m) jej zvedaje ty vzduchem nesly se(J5m) jak samy šly by či jak třímány(J5m) by titanskými byly rameny(J5m) jež zakrývaly řasy zrádných par(J5m) tam kola vírná v písek rýsoval(J5m) ryl v ňadrech pouště která chvěla se(J5m) pod jeho dechem náhle ztajil se(J5m) a náhle vybuchnul a celý déšť(J5m) drobného písku rozlil prostorem(J5m) jak z raket snopy jisker létacích(J5m) Tu zdálo se že ruce neznámé(J5m) se kloní k zemi jak obrovská dlaň(J5m) mrak dolů kles a její každý prst(J5m) byl písku sloup a dlaň se svírala(J5m) a celý liják písku padal z ní(J5m) jak démon kýs by chytil celou poušť(J5m) a ždímal ji pak všecko v jeden mrak(J5m) se slilo valný který zvolna rost(J5m) jak hvězdy chtěl by strhnout ve svůj klín(J5m) je smísit v zhouby chaos jediný(J5m) a vychrlit je Stvořiteli v tvář(J5m) Ten obr vzpřímil se dvě ramena(J5m) nad obzor rozpjal jak by v objetí(J5m) svět rozmačknout chtěl ticho hluboké(J5m) V tom horký vítr roztáh perutě(J5m) a sterými šleh po něm jazyky(J5m) a jako onen kolos biblický(J5m) jejž ve svém snění viděl Daniel(J5m) když štěrk se dotknul nohou hliněných(J5m) tak velký valný zvolna svalil se(J5m) jsa roven pohoří na tuhou zem(J5m) leč dřív než mohl celou tíhou svou(J5m) si lehnout na ni jak na moře mrak(J5m) a jako mlha nad šer propastí(J5m) juž druhý vítr křídlem po něm šleh(J5m) v prach rozmetal jej a jak pouhou smeť(J5m) jej házel kolem nová údolí(J5m) tam vyhloubil tam hory nakupil(J5m) tam dávno tlící kosti vyhrabal(J5m) tam zbytky zdí jež celá století(J5m) pod pískem snily stromů kořeny(J5m) s palm suchým listím v jediný smet vír(J5m) a v huku bouře příšerně se smál(J5m) Ó jaké divadlo A Marie(J5m) ač sotva srdce v těle bilo jí(J5m) přec klidně stála s čelem vzpřímeným(J5m) zrak cloníc rukou v dál se dívala(J5m) jak obzor tměl se v tváři cítila(J5m) žeh plamenů v šat písek padal jí(J5m) leč když měl k zemi klesnout jeho mrak(J5m) tu vítr vzal jej na své perutě(J5m) a kolem ní jej v dálku tmavou hnal(J5m) jak ohnivými biči andělé(J5m) by hnali z ráje zástup démonů(J5m) Tu z této spousty v dál se nesoucí(J5m) cos bílého jí k nohoum upadlo(J5m) a Marje zvedla to vír dále spěl(J5m) až zmizel kdes jak mraku kotouče(J5m) svit slabý z mlhy husté prodral se(J5m) a Marie viděla v ruce své(J5m) že drží lebku Dlouho zírala(J5m) jak strnulá ve očních důlků šer(J5m) na vyceněných zubů šklebný řad(J5m) a chvěla se pod tíží myšlenek(J5m) Kdo promluvil k ní tímto posláním(J5m) Zda poušť zda bouře či snad nebesa(J5m) Zda touto lebkou hrob ji oslovil(J5m) či byl to pouze pozdrav pustiny(J5m) Jak tlumočiti daru toho řeč(J5m) Ta lebka druhdy snila myslila(J5m) ty oči plály ústa líbala(J5m) a ještě teď se zdálo Marii(J5m) že po polibkách prahnou Tajemství(J5m) I vzala ji a tiskla k retům svým(J5m) a k srdci zas a v pláči zvolala(J5m) Zas bohatou jsem v svojí samotě(J5m) A rukou vrásky na ní stopujíc(J5m) šla dále pouští lev ji sledoval(J5m) Bouř minula jen mraky strhané(J5m) nad prostorem se prázdným míhaly(J5m) jak obrovské a děsné prapory(J5m) jež strhal zápas živlů vzbouřených(J5m) Vzduch tichý byl a večer pomalu(J5m) číš zlatou snů svých k zemi ukláněl(J5m) Ta po bouři se tichá stajila(J5m) jak skonejší se dítě v kolébce(J5m) jsouc usedavým pláčem znaveno(J5m) Kraj změněn byl tu nová údolí(J5m) dech bouře vryl tam stará vyplnil(J5m) tu nanes písčin celé pohoří(J5m) Jak pouští dále spěla Marie(J5m) tu karavany trosky uzřela(J5m) pol zasypané těla velbloudů(J5m) s lidskými těly v svorném objetí(J5m) Vše mrtvé bylo vlasy spáleny(J5m) i kůže údů v ústa zpěněná(J5m) i v důlky oční písek napadal(J5m) pěsť zaryta v zem byla bezděčně(J5m) šat serván větry vesel míhal se(J5m) a třepetal u sedel velbloudích(J5m) dvě láhve plné vody visely(J5m) dál tamburina v písku ležela(J5m) pak něco zbraně Všecko bez hnutí(J5m) Krok plachý zastavila Marie(J5m) a dívala se okem soucitným(J5m) na strašlivou tu kořist Samumu(J5m) Leč náhle vzkřikla jakby uštknuta(J5m) zpět ucouvla tvář kryla dlaněmi(J5m) a zase novou hnána smělostí(J5m) se nad mrtvoly plaše sklonila(J5m) Ha je to přelud je to skutečnost(J5m) I dívala se dlouho upřeně(J5m) na jednu z mrtvol na zem poklekla(J5m) ji vzala v náruč třásla chvěla jí(J5m) blíž obrátila k sobě obličej(J5m) a v svitu luny která pomalu(J5m) nad hlavou její vzplála úplňkem(J5m) ač znetvořené dechem Samumu(J5m) a smrti zápasy a úzkostí(J5m) přec poznala ty tahy lahodné(J5m) a druhdy milé jí Ach to byl on(J5m) On za nímž spěla v hříchu objetí(J5m) on s něhož ňader hlavu povznesla(J5m) když vzbudila se v noci orgie(J5m) část lepší duše její To byl on(J5m) jejž milovala celým srdcem svým(J5m) a s láskou ženy která všecko dá(J5m) za obět lásce svojí To byl on(J5m) ta milá tvář i v smrti spanilá(J5m) Byl ještě mlád snad mladší docela(J5m) než ona Hle jak černý jeho vlas(J5m) ku skráním padal v skvostných prstencích(J5m) jak nad rtem bledým nyní zmodralým(J5m) se prvních vousů kmital lehký stín(J5m) Ty sličné tahy ztuhly v úsměvu(J5m) I třásla jím v svém němém zoufalství(J5m) jak mohla tím by jiskru uhaslou(J5m) zas roznítiti v požár života(J5m) a když bez hnutí těžká mrtvola(J5m) jí svalila se v náruč soucitnou(J5m) tu plakala a pláčem zoufalým(J5m) ji chtěla vzkřísit Sedla do písku(J5m) v klín složila to tělo vychladlé(J5m) a s vytřeštěným zrakem dívala(J5m) se v ztuhlou tvář tak zohavenou teď(J5m) Co myslila Jak mlha klesnulo(J5m) cos opojného na ni před zrakem(J5m) jí táhly všecky noci rozkoše(J5m) jak luzné dívky v tanci veselém(J5m) květ na skráni a perly ve vlasech(J5m) a slyšela zas jásot cymbálu(J5m) tluk tamburin a hovory a smích(J5m) a viděla zas číše kypící(J5m) a cítila rtů parné prahnutí(J5m) a ruky stisk a ňader vlnění(J5m) I plakala Svou mladost viděla(J5m) šla kolem ní jak nahá bachantka(J5m) jíž v divém tanci břečtan s révovím(J5m) byl strhán s údů bujně ztepilých(J5m) ta rovněž plakala Co nyní jen(J5m) Má všemu odříkat Má zase zpět(J5m) se vrhnouti v ten jícen lákavý(J5m) má pouště stín jenž na čelo jí pad(J5m) střást s duše své jak pouze těžký sen(J5m) Vždyť jdeme všickni stejně k zhynutí(J5m) ať po růžích jež slují rozkoší(J5m) ať po bolesti hloží ostnatém(J5m) Kde zapomnění Pouze smrt jest mír(J5m) a jedno kterou branou vejdeme(J5m) v říš jejích snů I naklonila se(J5m) a líbala zas v slzách zoufalství(J5m) tu mrtvou tvář a náhle zdálo se(J5m) že mrtvý ret pod jejím retem vzplál(J5m) že opakoval její polibky(J5m) že tuhá ruka rázem oživla(J5m) kol jejích boků vinouc prsty své(J5m) jak druhdy v lásky sladkém objetí(J5m) A lásce odříkat Ne nikoli(J5m) Jen milovat(J2m) V tom přiblížil se lev(J3m) a mračen přísně zuby vyceniv(J5m) jí na klín tiše lebku položil(J5m) již poušť jí dala ještě před chvílí(J5m) a kterou maně v písek pustila(J5m) nad mrtvolu se drahou sklánějíc(J5m) A složiv lebku na klín Marie(J5m) leh k nohoum jejím s děsným zařváním(J5m) A ona dlouhý rozcuchaný vlas(J5m) jímž zastírala miláčkovu tvář(J5m) zpět hodila své slzy setřela(J5m) a pošinuvši drahou mrtvolu(J5m) jak v oné noci tiše s ňader svých(J5m) se zrakem strnulým do myšlenek(J5m) se ztrácela Noc zatím roztáhla(J5m) své stíny nad zem jako velký stan(J5m) zkad pouze lampa luny míhavá(J5m) se chvěla matně v mraků přeletu(J5m) Jen z dálky časem dlouhý smutný řev(J5m) se ozýval snad lačná hyena(J5m) se rvala s družkou svojí o kořist(J5m) Hvězd bylo po řídku poušť nažloutlá(J5m) se v dálku táhla ostrým obrysem(J5m) jen vítr bděl a časem zahvízdal(J5m) jsa roven hrobaři neb jako on(J5m) zas vyrovnával hroby střásaje(J5m) s hor navátých v důl sypké písčiny(J5m) A stále u mrtvoly Marie(J5m) v svých bděla snech pol zřela na lebku(J5m) a zpola na lva Zvolna míjel čas(J5m) Šlo k jitru juž když mračna zmizela(J5m) Chlad svítání táh pouští Povstala(J5m) Lev jak by uhod její myšlenku(J5m) jal hrabati se v písku Hrabal hrob(J5m) Tam uložila kvapně mrtvolu(J5m) Lev pomoh zahrabat Pak usedla(J5m) si opět na hrob soše podobna(J5m) Sem uložila sen své mladosti(J5m) Zas byla klidnou Zase cítila(J5m) svou starou sílu starou odvahu(J5m) Vše nyní z hrudi svojí vyrvala(J5m) Tam bylo prázdno mohla slaviti(J5m) tam vjezd svůj Nekonečnost V nový svět(J5m) a v nové žití bránu našla teď(J5m) Teď celá teprv poušti patřila(J5m) poušť majíc v srdci Čím jí teď byl svět(J5m) čím jeho sny a plaché naděje(J5m) Svět měla v sobě Dřív než nachová(J5m) nad obzor vzplála jitra záplava(J5m) juž vstala k odchodu klid v mysli své(J5m) a v hloubi duše jasnou záři hvězd(J5m) Juž na poušti let žila čtyřicet(J5m) V ten čas na druhé straně Jordánu(J5m) muž objevil se prostý poustevník(J5m) a vetchý stařec v zraku smrtelných(J5m) však zásluhami velký před Pánem(J5m) a odříkání pravdou mohutný(J5m) Co přelétlo mu roků nad hlavou(J5m) sám nevěděl Dřív mezi lidmi žil(J5m) a středem jejich kráčel veliký(J5m) teď v poušti žil by k věčnosti měl blíž(J5m) a jeho duchu rostly perutě(J5m) Dřív mezi lidmi mračen truchlivý(J5m) stál jako cypřiš v plesu přírody(J5m) jenž o mohylách sní a hřbitovech(J5m) teď na poušti stál jasný poklidný(J5m) jsa roveň cedru který zbrázděné(J5m) své čelo blesky zvedá k blankytu(J5m) a s důvěrou se dívá v budoucnost(J5m) jsa s větry spřátelen Tak Zosimus(J5m) Cit nesměrný jenž dřímal v dítěti(J5m) jenž vrhnul muže do života vln(J5m) kde nejdivější vřavou kypěly(J5m) ved starce na poušť Z klínu Samoty(J5m) on chtěl se sklonit srázných do hlubin(J5m) nad Nekonečna vlny mlčící(J5m) jsa děcku roven z klínu matky své(J5m) jež nad studně se kloní vroubení(J5m) a natahuje ručky po hvězdách(J5m) jež svůdně z hloubi jemu kývají(J5m) On hledal boha Pravdy nebylo(J5m) jíž neobjal by duchem všestranným(J5m) On viděl lidstvo jak proud mohutný(J5m) jenž spěje v temno viděl tisíce(J5m) jak nechají se nésti vlnami(J5m) a neptají se odkud ani kam(J5m) Leč on se ptal Šel k zřídlu nazpátek(J5m) sed k člověčenstva první kolébce(J5m) a poznal záhy jedna myšlenka(J5m) že v zlaté uzdě třímá oblohu(J5m) hvězd koleje i světů soustavy(J5m) On tušil ji ač slovem obsáhnout(J5m) ji nemohl i nazval bohem ji(J5m) neb srdce lidské musí modlu mít(J5m) před níž své úcty pálí kadidlo(J5m) a musí stěžeň mít jejž zachytí(J5m) když v divé bouři vše se řítí v zmar(J5m) On stále hledal Když spěl pouští sám(J5m) a zástupy hvězd uzřel nad sebou(J5m) tu říkal k sobě Ejhle zrcadlem(J5m) těm valným světům velkým nesměrným(J5m) jest lysá moje lebka proč můj duch(J5m) ač malý jen a tělem obmezen(J5m) by nemoh býti toho zrcadlem(J5m) jenž sterý život budí kolem nás(J5m) jenž před námi byl jenž v svém rozvoji(J5m) by měřiti moh rozlet křídel svých(J5m) vdech v línou hmotu jiskru života(J5m) Hle jaké lidstva velké určení(J5m) být boha svého zářným zrcadlem(J5m) A když svá pouta roztrhala bouř(J5m) když živly rovny smečkám dravých fen(J5m) kol zuříce jen zhoubou zničením(J5m) a smrtí hrozily on klidně stál(J5m) a říkal k sobě Nač má potřebí(J5m) té země bůh jak zrnko písečné(J5m) on setřásti ji může s řízy své(J5m) leč právě v tom jest jeho velikost(J5m) že neučiní toho Větry jdou(J5m) a mračna spějí člověk myslí dál(J5m) vše bez konce leč tím jen v pouti své(J5m) jest člověk větší jich že můž se ptát(J5m) kam cesta má že cíl svůj nejistý(J5m) můž vložit na klín valné přírody(J5m) že rozšířit se může v ohromnost(J5m) a strhat ona pouta otrocká(J5m) do kterých s Prostorem jej upjal Čas(J5m) Tak myslil bádal tak žil Zosimus(J5m) K té hranici on dospěl myšlenkou(J5m) kam za svým srdcem došla Marie(J5m) on žitím plným stálých obětí(J5m) a ona viny temným bludištěm(J5m) však oba křídlem touhy po pravdě(J5m) Juž dlouhá léta žili na poušti(J5m) On v duši svojí nosil jasnou zář(J5m) cos jako odlesk příštích červánků(J5m) v nichž vztyčí lidstvo myšlenky své chrám(J5m) a ona v srdci zoři západu(J5m) v níž mřely bludy starých století(J5m) by záhy pravda vzlétla fenixem(J5m) Je oba odkojila Samota(J5m) týž osud jenž je svedl před lety(J5m) zde mezi nimi Jordán položil(J5m) snad by jich srdce lépe uzrála(J5m) by zrak zostřený dálkou bezednou(J5m) spíš poznal východ Léta míjela(J5m) Noc klesla k zemi Středem pustiny(J5m) spěl Zosimus jak vždycky zamyšlen(J5m) Čím jemu tmy On světlo v duši měl(J5m) I rozhlédl se kolem uzřel strom(J5m) obrátil k němu kroky umdlené(J5m) a v soucitný šer jeho haluzí(J5m) na tvrdý peň svou hlavu podepřel(J5m) a usnul tiše jako na klínu(J5m) své matky šťastné dítě usíná(J5m) Sen podivný tu jeho duší spěl(J5m) Byl na lodi jež mořem bez hrází(J5m) se kolébala v slunce paprscích(J5m) ve bílých plachet šperku zářícím(J5m) na modrých vlnách labuť báječná(J5m) Den parný byl loď jela pomalu(J5m) Zpěv lodníků smích křik a hovory(J5m) se mísily ve lkavé tóny strun(J5m) i cymbál zněl tak bujně divoce(J5m) a s ním o závod flétna unylá(J5m) a v jejich souzvuk jako hlučný smích(J5m) pad rolniček ples zvučným cinkáním(J5m) A na palubě jaký shon a rej(J5m) Muž každý vznášel v ruce plnou číš(J5m) a tamburinu žena nad hlavou(J5m) I bylo vše jak v časech antických(J5m) když Dionýs spěl v maenad průvodu(J5m) na pouti svojí roznášeje kol(J5m) kmen révy a s ním ples a veselí(J5m) A divý vír se stále zaplítal(J5m) a šíleněji zněl jek cymbálů(J5m) až překypěly vína poháry(J5m) i číše smyslů Jaká orgie(J5m) před tváří nebes v slunce glorii(J5m) zde v prostřed oceánu Zdálo se(J5m) jak naposledy staré pohanství(J5m) by pádu svého děsnou výčitku(J5m) v tvář nebi vrhlo v smíchu šílenství(J5m) A tento olymp měl svou Venuši(J5m) Hle prostovlasá v ruce plnou číš(J5m) se míhá všady duše orgie(J5m) šat v tanci spad jí dávno s ramenou(J5m) zrak divým ohněm teskně plápolá(J5m) Kde zjeví se tam utajený smích(J5m) zas k nebi smělým tryskne paprskem(J5m) kde zjeví se tam noha umdlená(J5m) zas v smělejší skok svaly napíná(J5m) ret hledá ret kol boků těsněji(J5m) se ruce pnou a novým požárem(J5m) se vznítí oči Kdo jest žena ta(J5m) Jak spanilá jest ve svém neladu(J5m) Ten skvostný vlas ten úběl ramenou(J5m) ta vlhká něha očí kouzelných(J5m) jak odolati jim A znova zas(J5m) zní hudby ples a číše přetéká(J5m) V tom zatmělo se nebe Z hlubin vod(J5m) se vztyčil náhle černotmavý mrak(J5m) rost jako hydra báje obrovská(J5m) na všecky strany rozpjav ramena(J5m) Juž slunce zhltil jícen šklebivý(J5m) juž divou smečku větrů rozpoutal(J5m) a v plesu ryk a hudby zvučný smích(J5m) vpad náhle táhlým hromu duněním(J5m) Ó jaký zmatek Číše vypadly(J5m) všem rázem z rukou spilý kapitán(J5m) a mužstvo spilé ženy úzkostí(J5m) teď úpěly jak dříve rozkoší(J5m) A vítr hvízdal jak by se jim smál(J5m) chyt koráb jako míč jej k nebi vrh(J5m) jím zatočil a hodil v prohlubeň(J5m) kde vlna vlně podávala jej(J5m) Strach dotknul všech se prstem ledovým(J5m) a probudil je Běda běda nám(J5m) hněv bohů vzbuzen nyní zničí nás(J5m) Čím smíříme jej Koho za obět(J5m) svých hříchů vrhnem v moře vzbouřené(J5m) Hle Marie již zovou hříšnicí(J5m) S ní do moře a my jsme spaseni(J5m) A všecko teď se k ženě hrnulo(J5m) jež před chvílí jim byla královnou(J5m) a duší plesu Rychle v moře s ní(J5m) A divá smečka plavců surových(J5m) již na ubohou ženu vrhla se(J5m) ten šat jí rval ten vlasem nádherným(J5m) pěst ovinuv si lodí smýkal ji(J5m) ku kraji paluby a ve slzách(J5m) zrak obrácený k hněvným nebesům(J5m) pod rukami té chátry zběsilé(J5m) se chvějíc strachem polonahá skor(J5m) nad propastí juž stála Marie(J5m) Jen okamžik V tom náhle v bouře ruch(J5m) a ve křik plavců nad hrom silnější(J5m) hlas mocný zazněl Stůjte Nazpátek(J5m) V tom hlasu bylo cos velkého(J4m) a strašného Jak bleskem dotknuto(J5m) vše ucouvlo a obrátilo tvář(J5m) zkad zazněl hlas ten Mezi plachtami(J5m) stál přísný stařec dlouhý šedý vlas(J5m) ve stříbro vousů splýval v prsténcích(J5m) šat řásnatý kryl údy ztepilé(J5m) zrak blesky metal tichý veliký(J5m) stál v ruchu bouře mračno za sebou(J5m) Zpět ani krokem dál tak poznovu(J5m) do huku vln a větrů zahřímal(J5m) Ta žena patří Bohu Pouze vlas(J5m) kdo na čele jí zkřiví rouhavě(J5m) v soud boha propad jehož sluhou jsem(J5m) Leč víře vaší bych moh křídla dát(J5m) tož jmenem toho jenž kdys před věky(J5m) od země spousty vody rozdělil(J5m) já velím tobě bouři utichni(J5m) ty větře stůj ty vlno pokoř se(J5m) a poslušně jak dříve koráb nes(J5m) A bouře stichla blesky zhasnuly(J5m) Jen poslední z nich starci u skrání(J5m) jak aureola zaplál nádherná(J5m) Vše udiveno k němu spěchalo(J5m) mu žehnajíc a šatů jeho lem(J5m) kdo políbit moh šťastným cítil se(J5m) U nohou jeho v slzách vděčnosti(J5m) tvář pozvédala k němu Marie(J5m) On zvedl ji a v čelo políbil(J5m) a hlasem tichým vážně pravil k ní(J5m) Vstaň dcero má a jdi a nehřeš víc(J5m) A mořem tiše dále spěla loď(J5m) Kmet vzbudil se Sáh rukou na čelo(J5m) jak vzpomínal by Ano zašeptal(J5m) tak stalo se juž asi padesát(J5m) let od té doby prchlo k věčnosti(J5m) Leč z hloubky duše mojí proč jen vstal(J5m) ten obraz jejž jsem dávno zapomněl(J5m) A usnul zase Ale nesnil víc(J5m) jen cítil že mu cosi pomalu(J5m) do tváře dýchá Oči otevřel(J5m) a zachvěl se neb starý velký lev(J5m) svou nad ním hlavu skláněl nádhernou(J5m) a vida že se vzbudil Zosimus(J5m) jal řváti se a stranou uskočil(J5m) a v běh se dal a zastavil se zas(J5m) jak Zosima by lákal za sebou(J5m) A tento šel neb tajný vnitřní hlas(J5m) mu velel jít Lev pouští vedl jej(J5m) až k Jordánu Zde našel mělký brod(J5m) Pak dále chvátal Šli tak celý den(J5m) až v sklonu slunce v dáli kynula(J5m) jim stará sfinx a palem vrcholy(J5m) a zbytky zdí Lev zmizel za sfingou(J5m) I vstoupiti chtěl za ním Zosimus(J5m) Však mocný hlas jej náhle zarazil(J5m) Hoď sem svůj plášť neb nahá žena jsem(J5m) I poslechnul plášť svlekl s ramenou(J5m) a za sfingu jej hodil Za chvíli(J5m) týž hlas se ozval Nuže chceš li vstup(J5m) A Zosimus hned vešel za sfingu(J5m) Na svadlém listí palem ve stínu(J5m) o sochy záda hlavou opřena(J5m) zde žena ležela vlas šedivý(J5m) až k patám splýval přes Zosima plášť(J5m) tvář vrásek zryta temným bludištěm(J5m) však oko plálo ohněm mystickým(J5m) a duše v něm tak velká zářila(J5m) jak pouště prostor nebes nádhera(J5m) by rostly z něho Hrůzou strnulý(J5m) stál bez pohnutí dlouho Zosimus(J5m) až po chvíli děl hlasem nejistým(J5m) Rci jmenem boha zjeve tajemný(J5m) proč vyhledal mne lev tvůj na poušti(J5m) Ó rci co žádáš ode mne kdo jsi(J5m) A ona řekla hlasem truchlivým(J5m) Jsem Marie již zvali hříšnicí(J5m) Jsem žena která zapomněla svět(J5m) jsem žena která zapomněla čas(J5m) se ztrativší nad bezdnem svojich vin(J5m) i nad vesmíra zářnou velebou(J5m) Šat vetchý věkem spadal s údů mých(J5m) vlas zšedivěl leč z tůně bolestí(J5m) má duše čistá křtem slz plamenných(J5m) výš povzletla nad prostory a čas(J5m) Smrt očekávám Ráda vítám ji(J5m) Leč v noci včera ach snad naposled(J5m) se ozval člověk v hloubi duše mé(J5m) já zasteskla si vidět lidskou tvář(J5m) Teď věčnost když svá křídla ohromná(J5m) nad mojí hlavou tiše rozpíná(J5m) já zasteskla po tváři člověka(J5m) a po letech jsem hořce plakala(J5m) jen touhou zas jen lásky potřebou(J5m) A bůh se smiloval Tys Zosimus(J5m) Tys vyrval mne kdys jícnu záhuby(J5m) a v nový život první obrátils(J5m) mé bludné kroky ovšem klesla jsem(J5m) zas v propast zpět leč tvoje památka(J5m) mě vzkřísila a z ňader rozkoše(J5m) mě hnala v pouště svatou samotu(J5m) a ještě nyní v žití mého sklon(J5m) smím děkovat ti Nejen v lidskou tvář(J5m) leč v tvůj se mohu dívat obličej(J5m) Jsem pokojna a klidně umírám(J5m) A vzpřímila se svojím na loži(J5m) Kmet sedl k ní a v slzách pohnutí(J5m) jí líbal ruce vlas i obličej(J5m) A ona vzala v dlaně jeho skráň(J5m) i dívala se dlouho upřeně(J5m) do jeho očí štkajíc ve slzách(J5m) Ó lidská tváři svaté tajemství(J5m) ó vznešený ty boha obraze(J5m) Pak ustala a zase po chvíli(J5m) Ó Zosime Jak nebi děkuji(J5m) že takto mohu uvítati smrt(J5m) Rci co jest smrt Jen triumf života(J5m) Noc vzešla zatím plna zářných hvězd(J5m) Tu Marje vstala Pojď chci naposled(J5m) zřít nebesa pojď toužím naposled(J5m) v hvězd legiony vnořit duši svou(J5m) a opojit se krásou oblohy(J5m) a dálkou pouště Vyšli před sfingu(J5m) na stupeň polo pískem zavátý(J5m) si ruku v ruce klidně usedli(J5m) však nemluvili pouze chvílemi(J5m) vzdech tajemný neb výkřik podivu(J5m) z jich ňader ticho pouště rozvlnil(J5m) Ó jaká noc Ó jaké tajemství(J5m) Pod pláštěm hvězdným velké duše dvě(J5m) žíznící věčnou touhou poznání(J5m) se opíjely nebes nádherou(J5m) A jako ze sna štkala Marie(J5m) Mám loučiti se nyní s oblohou(J5m) Půl věku lidského jsem četla v ní(J5m) s ní mluvila Teď mám jí s bohem dát(J5m) Ó Zosime Ó pověz co jest smrt(J5m) Mně zdá se tento prostor ohromný(J5m) že v moje ňádra zvolna stupuje(J5m) že večernice záře míhavá(J5m) se pomalu v mém oku zažíhá(J5m) dech který světy v dálku pohání(J5m) že unáší mne zlatou perutí(J5m) A mlčky zase dlouho dívali(J5m) se v hvězdné nebe Noc juž míjela(J5m) tu k Zosimovi řekla Marie(J5m) Teď odejdi jak sama žila jsem(J5m) chci umřít sama Jdi jsem smířena(J5m) Až jitřenka se vznítí na nebi(J5m) mne nebude Můj hrob jest připraven(J5m) Bouř zavěje ho Vezmi s sebou lva(J5m) jak mně on tobě bude přítelem(J5m) Jdi hvězdy blednou vítám červánek(J5m) A plačíc padla jemu v objetí(J5m) Však vstala klidna Zašla za sfingu(J5m) A krokem volným v srdci těžký žal(J5m) zpět ku Jordánu kráčel Zosimus(J5m) lev za ním tiše s hlavou sklopenou(J5m) Když zhasly v nebi hvězdy poslední(J5m) a rudý lem když jitřních červánků(J5m) poušť políbil tu kmet se obrátil(J5m) V té chvíli náhle obzor daleký(J5m) se sloupy písku víc a více tměl(J5m) bouř zaduněla vítr do víru(J5m) se zakroužil a zavál zaházel(J5m) i zbytky zdí i sfingy poprsí(J5m) hrob Marie i palmy truchlící(J5m) A zase kráčel dále Zosimus(J5m) lev smutně za ním Tichá byla poušť(J5m)