Požívání Boha

Požívání Boha
Tvou bytost objat celou, v hloub tajemství se ponořit, v tvář Tvoji, slávou skvělou, smět svojí tváří zřít! Ó rozkoš pochopení a nejsladší všech vědomí, že nad Tebe už slasti není, že v Tobě všecko zkvetlo mi. Že není záhad více, že všecky v Tobě rozkvetly, a smutky s duše padajíce, květ svadlý ve propastech tlí. A věřit, že už věčně v tom ráji nic se nezmění, a milovat Tě nekonečně tak bez ztráty a bez chvění. Že nic mne neodpoutá, ni zloba smrti ani hřích, že z démantu jsou pouta a věčnost krouží v nich. 35 Tvá přítomnost je mannou, Tvůj pohled víno opojné, Tvé myšlenky tak vanou jak sladké zpěvy noci, dne. Tvá sláva hod je duší, slast do věčnosti trávená, a nikdo konce nevytuší a nad věčnost je líbezná! 36