Se Svaté Hory
1.
Na schodech
Klid v srdci vstoupám vzhůru;
ty schody vedou do azuru
z těch temnot zdejších, chceš?
ty, hvězdo má, mne vyvedeš!
Neb vše se ztrácí zvolna,
stín hříchů mých i touha bolná,
jenž skličoval mne, mráz,
hle, taje, blýská, rosy jas.
Tam výše se tvých bání
zní hlas tvůj sladký do mých lkání
a do zoufalství mých,
že krok, jenž klesal, zas se zdvih’.
A jak se přibližuji,
vím, milost nebes, naleznu ji,
tvých zahrad zlatý květ,
až vstoupím, nezatoužím zpět.
50
2.
Kříž
Tam pod rozpětím svatých ramen
se kmitá malý rudý plamen,
kruh lampy mystická je číš,
kam roní svatou krev svou kříž.
A plamenem z ní vyšlehuje,
jak rudá krůpěj balsamu je
a stéká do temnoty stěn,
kde dav se smýká mužů, žen.
Jim na čelo své stigma píše
a znamená je v ráj své říše,
ten země umučený lid
pro nebe svého věčný klid.
A jak se k očím, rtům jich shýbá,
jim sladkost naděje své vlíbá
a nad svraskalou jejich tvář
tká příští slávy svatozář.
51
3.
V ambitech
Ty zástupy, dřív tak bídné,
jež smýkaly se po schodech
v svých úzkostech hrozných, vlídné
Tvé milosrdenství, jichž vzýval vzdech,
jež v krvavém světle kříže
se podobaly mučedníkům tak
té země, již k slzám kletba víže,
prst k prstu spiatý, vyhořelý zrak,
jež pokorně rty své tiskly k dřevu,
kam přikován pněl Spasitel,
svá stigmata nabízeje bez úsměvu,
neb mrtev byl, když srdce otevřel,
to voj teď, jenž třiumfálnýtriumfálný kráčí,
jak dobýval by tady svého Jericha,
jich vítězný hlahol po bolestném pláči
se ambity kol rozlíhá,
svou královnu vzývajíce hromně,
jež na stříbrném oltáři se skví
a za žezlo vine v loktech skromně
své nemluvňátko, šťastna v mateřství.
52
Neb přímluvy její otřesou, ó Bože,
Tvým hradem spravedlnosti,
až zástup, své vzlyky písní množe,
se vrhne k nohám jejím s vroucností.
Z Tvých dlaní se vymknou žhavé pruty,
jež zvedal’s, abys do jich šlehal řad,
dřív k slzám jich přísně nepohnutý,
jich žalné prosby hotov odmítat.
A milosrdenství, jež v Tvém oku zmůže
hněv, pomstu sršící, až na úsměv,
dá z dlaní Tvých padat růže, růže
tak rudé, milostné, jak Syna Tvého krev.
53
4.
Maria
Za zpěvu svatohorského „Zdrávas“.
Zpěv sladký řine
jak pramének a jako řeka,
mé srdce vinné
čís jala hebce ruka měkká.
Je k výším zvedá,
dá pršet zlatým deštěm milosti
a vzejít nedá
mé vzdorné hrdosti.
Níž na kolena
mě nutí milostností svojí,
jež nemá jména
a díků mých se plaše bojí.
A kouzlo přede,
jež duši orlí silou uchvátí
z té hloubi šedé
až do mystických závratí.
Ty sladké hlasy,
jež jako květ se rozvíjejí,
jsou echem asi
těch věčných božských epopejí.
54
A vrhám všecko
jak přítěž do vln svého s vraku
a jako děcko
nic necením, jen lásku v zraku.
Dál melodie
jak příval rostou kolem mne,
a bolno mi je,
co bylo, co je ztracené.
Své touhy hříšné
jak cetky vmetnu do vln návalu,
sny svoje pyšné,
vše žití rozkoše, tak bez žalu.
Svou sněnou slávu
jak lauru snítku poloztlelou,
a v dlaních hlavu,
v nich pohřbím minulost i celou.
A z všeho bytí
víc pro mne nezbylo než ty a já,
a mé je žití
ten refrén sladké písně „Maria“.
55
5.
Pohled do kraje
Zřím všecku slávu tvoji plát a plát
s té Hory Svaté, trůn kde skvoucí máš,
zkad hledíš do těch českých niv a lad,
jež strou se sem a za ty hory až.
Tvůj pohled mateřský tak měkký je,
ty znáš ten dobrý zmučený lid v nich,
jenž teskně živoří a nežije,
je k smrti trpěliv a v mukách tich.
Jenž jenom k tobě v chvíli nejtěžší
sem přijde v slzách z hloubi vydýchnout
a nadějí se znova v tobě potěší,
že nedáš neslavně mu zahynout.
Ty snědá Paní, Dolorosa dřív,
jež bolest znáš a znáš i kříže tíž,
jíž do rukou dal Syn tvůj moc a div,
ty, Matko Ukřižovaného, že pochopíš!
Že znáš ty sladké sny a naděje,
jež živí slzami a modlitbou
už staletí a nová generace je
dál nese jasnou pochodeň jak tmou.
56
Hle, jsou ta role jako ramena,
jež k trůnu tvému sem se strou;
kdy ruka tvá jim s výše požehná,
kdy rozvlní se posléz svobodou?!
Tvůj trůn jak k ňadrům svatý talisman
tak vroucně tisknou, výší k nebesům
a doléhají dětsky se všech stran:
kdy skutečnost dáš všechněm jejich snům?!
Ty Nepřemožitelná a ty Vítězná,
jak snu je minulosti hořké zhosť,
jich poroby zlom pouta železná
a slávě jich dej všecku budoucnost!
57