Co zbylo mi!

Xaver Dvořák

Co zbylo mi!
Tak všecko zklamalo a všecko přešlo: ráj dětství nejkrásnější z všeho, co z něho vzejít mohlo a co vzešlo – sen nikdy nenaplněného. Ať byla radost, již jsem čekal, s prahu jak jaro vítáme, zář ve svém oku, kdy jako rose otvírá se blahu květ srdce ňader ve hluboku. Ať byla láska, ta jak červen žhoucí, jíž život můj jak luh chtěl kvésti, jak žeň, již v posled jiný kosil skvoucí a lámal květ mých ratolestí. Ať bylo štěstí, jež se jíti zdálo vstříc jako přítel na cestě mé, však okamžiků těch pak bylo málo, a v žití už se nesejdeme. Tak vše šlo kolem, co jen život blaží, a jako posel rychlý mizí, jak oblak, zem jenž zprahlou nezavlaží, jak pocestný, jenž je mi cizí. – 79 Ty jediný jen věrný při všem trudu mně zůstal’s, kříži umučení: i v smrti ještě tebe třímat budu a v tobě doufat – všeho naplnění! 80
Básně v knize Věčné touhy:
  1. Sám a sám
  2. Pax
  3. Hřbitov
  4. Úsvit smrti
  5. Po hříchu
  6. Hodiny bijí
  7. Obět
  8. Královně máje
  9. V opojení
  10. Kdy?!
  11. Zda přijdeš?!
  12. Pietas
  13. Marnost nad marnost
  14. Je lehko mi...
  15. Požívání Boha
  16. Agnus
  17. In Parasceve
  18. Hrob Boží
  19. Jarní
  20. Loretánské zvonky
  21. Rozkoš svrchovaná
  22. Holubičko!
  23. Přijď!
  24. Se Svaté Hory
  25. Věčný přerod
  26. Proč?!
  27. Neděle v lese
  28. V resignaci
  29. De profundis
  30. Růženec
  31. Pater noster
  32. Ve vyhnanství
  33. V tvé blízkosti
  34. Znáš ten kraj?!
  35. Má duše
  36. Při slavném průvodu Královny Montserratské
  37. V adoraci
  38. Co zbylo mi!
  39. Vzdech