I. Z ULICE.

Jaroslav Vrchlický

I.
Z ULICE.
„Staré světy křísit ku životu, jako bádat v bludném srdci lidském, jedno jest; neb ony staré světy, přikryté dnes časů dávnou plísní, nejsou víc než bludné srdce lidské v moderních svých zápasech a bojích. V obou člověk stále týž a jeden pod šlehy se krutých důtek zmítá, fatum slují tam a zákon tady, proti nimž se týčí stejně vášeň, stejná vždycky dnes jak před staletím...“ V těchto dumách vnořen šel jsem sady. V mlze dušičkové stály stromy, [165] cesty byly plny svadlých listí, vzduch byl plný syté, čpavé vůně, v které hmota zvolna zmírající hlásá poslední svůj žití záchvěv. Mlhou lampy jen se bledě třásly, ulicemi na levo i v pravo chodců pozdních duněl krok a zmíral. V tom pad výstřel... a hned za ním druhý... Stanul jsem a slouchal polekaný... Tu se rychle otevřelo okno, a tam skřípla vrata... silhouetty tmou se mihly polooblečených žen a mužů... hovor, kroky, světla... Než jsem dále kročil, třetí rána, čtvrtá potom... „Zastřelil se kdosi“...kdosi...“ „Mířil špatně... dvakrát chybil“...chybil...“ V trávě v krvi leží neznámý hoch cizí, v listí svadlém leží vlhkém mlhou, kolem zástup zvědavců se kupí, stráže signály zní v šepot davu, chvatné kroky – již jej odnášejí ztmělým sadem, nedávno kde ještě v letních nocích plných sladké vůně na lavičkách tisknuly se k sobě milující, sami sobě světem. Ze sadu jsem vyšel do ulice po chodníku tmavém, kluzkém mlhou, ostrý svit se třás s přízemních oken, která byla otevřena z kořen. 166 Musil stanout jsem a hledět do vnitř. Svíce dvě jsem viděl u postele, na poduškách bledou hlavu muže, v žluté záři příšerně tak bledou... Stíny míhaly se kolem lože, jedny klečící a druhé v němém ustrnutí šátky tiskly k očím, u okna stál kdos a ven se díval, jakby sledoval tu dráhu duše, která vybavena z těla svoru v mhavou podzimní noc uletěla k hvězdám, jež se před ní skryly němyněmy. Obrovské kol tiše spalo město... Kroků pár jen zpátky. – Mladý život sám se zničil, vším kol pohrdaje, a zde starý dohrál jen svůj úkol jistě plný trudů – ale nerad. Jaká propasť tady mezi nimi! Jaký obou cíl tam v nekonečnosť? Jaké záhady v tom, co zvem žití, a kde hvězda spásy v tom, kde pravda? Jen jsem tušil, co se odehrálo zde v mlh závoji. Jak plachý zloděj plížil jsem se černých domů stíny, za jichž záclonami sporá světla kmitala se... Já se skoro styděl za tu trochu pohodlí a klidu, jež mne čeká doma, za tu knihu 167 starých věštců, za ten skrovný asyl, kam smím zapadnout jak skřivan v pole. „Lidstva bída padla na mne celá“ i má vlastní sotva zdřímlá vstala a já záviděl jsem těmto mrtvým: klasu zdrcenému vlastní vůlí, klasu zkosenému žatvou doby, jejich mír a nedostižný oddech... 168
Básně v knize Napadlo rosy:
  1. NAREDA.
  2. KRONOS.
  3. HIERODULY.
  4. IPHIMEDIE.
  5. HYPNOS.
  6. LEGENDA.
  7. BALLADA O RYTÍŘI, ČERTU A SMRTI.
  8. CHRYSANTHÉMY.
  9. BALADA RENAISSANČNÍ.
  10. KRÁSA.
  11. BALLADA O SMYSLU ŽIVOTA.
  12. MAGNÁTSKÁ LEGENDA.
  13. BALLADA O ZAKLETÉ PRINCEZNĚ.
  14. SNY.
  15. VZKŘÍŠENÍ.
  16. OKAMŽIK.
  17. JDA KOLEM HROBU NEZNÁMÉHO ČLOVĚKA.
  18. KVĚTY PODZIMNÍ.
  19. NEBOLÍ...
  20. PÍSEŇ O VLASTI.
  21. OKNO.
  22. MOUDROST.
  23. NICOTINA.
  24. V DÝMU.
  25. REZ.
  26. AMARA.
  27. JÁ LÁSCE VŠECKO DAL...
  28. DO MROUCÍCH ČERVÁNKŮ...
  29. CHRÁM.
  30. V TUŠE JARA.
  31. STARÝ MOTIV.
  32. AMOROSO.
  33. APOSTROFA.
  34. BOLESTI.
  35. IN MEMORIAM M. P.
  36. VELKÝ PÁTEK DUŠE.
  37. SUSPIRIA.
  38. HOSANNAH.
  39. MODLITBA K NOCI.
  40. ŠKEBLE.
  41. SPAT, POUZE SPÁTI.
  42. LOUTKY.
  43. LIANY.
  44. HAVRANÍ KŘÍDLA.
  45. KDO DRŽÍ SVĚTA BĚH?
  46. VÁNOCE.
  47. KOLEDA.
  48. JAK TO BÝVÁ.
  49. SNAD POZDĚ...
  50. Ó CHVÍLE, VEČERY...
  51. PRAVDA A BLUD.
  52. FINALE.
  53. POD OBRAZ RAFFAELOVA HOUSLISTY.
  54. VLCI.
  55. NÁSTROJE.
  56. ČLOVĚK.
  57. CO KRÁSY DO KOLA...
  58. KUS POETIKY.
  59. STARÝ CITÁT.
  60. PŘI ZPRÁVĚ O ÚMRTÍ PAULA VERLAINA.
  61. Z DÍLNY UMĚLCE.
  62. MOST DUŠE.
  63. SESTINA.
  64. CO NEMOHU POCHOPITI.
  65. SLOKY POLEMICKÉ.
  66. HLASY V OBLACÍCH.
  67. NA JEDNÉ STRUNĚ.
  68. STUPNICE MOUDROSTI ŽIVOTNÍ.
  69. SYLVESTROVSKÁ.
  70. KUS PRAKTICKÉ POETIKY.
  71. V KRAJ ZAŠLÝCH DNŮ.
  72. POSLEDNÍ ŽREC.
  73. KUS „CREDA“.
  74. SLOKY.
  75. ÚZKOST.
  76. PAPOUŠCI.
  77. POSLEDNÍ DIALOG.
  78. STAŘÍ MISTŘI ŠKOL ITALSKÝCH.
  79. ŽENY PALMY VECCHIA.
  80. OBRAZ NEZNÁMÉHO MISTRA.
  81. ARETINO TIZIANŮV.
  82. MICHELANGELA PILÍŘOVÉ POSTAVY NA STROPĚ SISTINY.
  83. REMBRANDT.
  84. SV. SEBASTIAN.
  85. VÁLKA DLE OBRAZU F. STUCKA.
  86. PŘI ČTENÍ STARÝCH ANGLICKÝCH BALLAD.
  87. KDO ZAPÍRÁ...
  88. JSME DĚTI VTEŘINY...
  89. NAŠE POESIE.
  90. VDĚČNOST.
  91. JÁ NARODIL SE TAKÉ V ARKADII.
  92. VÁNOČNÍ LITERATURA.
  93. DIOGENES.
  94. ROZHOVOR.
  95. BÁSNÍK.
  96. I. Z ULICE.
  97. II. THE READINESS IS ALL...
  98. III. V NOCI PŘED ŠTĚDRÝM DNEM.
  99. IV. PRSTY.
  100. V. BOJ O ŽIVOT.
  101. VI. SOUD NAD MRTVÝM.
  102. VII. SOTTO VOCE.
  103. VIII. PES.
  104. IX. KANÁR.
  105. X. TO, PROSÍM, NEDOVOLÍ PŘEDPISY.
  106. XI. REMINISCENCE.
  107. XII. VZPOMÍNKA Z CEST.
  108. XIII. TAJEMSTVÍ.