Smrtka.

Jaroslav Vrchlický

Smrtka.
Smrtka malá, smrtka malá u hlav mého děcka stála. Já ji viděl o půlnoci, zahnat ji, jsem neměl moci. Šept jen v polosnu a temně: Smrtko malá, pojď radš ke mně! Usmála se, v hnátky tleskla, jakby bublina se bleskla. Zmizela, já oddych sobě, zlíbal děcka ručky obě. Dítě živo, uzdraveno; divný osud však mé věno. Dítě vzrůstá v kráse prosté, zřím, u něho Smrtka roste. 22 Dítě dospělo juž hnedle, velká Smrt juž stojí vedle. Ptám se, ač mně mizí síla, – Snad ta malá lepší byla? 23