Hymna Boecklinovi.

Jaroslav Vrchlický

Hymna Boecklinovi.
Snů a skutečnosti lůno plné květů, plné plodů otevřels jak ve pohádce a tam lidstvo pozval k hodu, sáhl ve tmu minulosti, do pravěků šerých mythů, v přírody taj, věčné kouzlo, v harfu nálady a citu, do orgie skvělých barev stopils dumu gigantickou, z dna vln jejich ozývá se písní velkou – vždy však lidskou. Jakým okem viděls moře! – Vlny prázdné nebyly, Tritonů v nich žije havěť, Nereidek národ smavý! Jakým okem viděls hory! – Kentauři a kobyly, hřebci duní v útok boje divoký a vyzývavý! Jakým okem viděls hvozdy! – Ve prorockém tušení za roh chytils jednorožce, hluboké jich mlčení! Nejvíc však tě piju, dýchám ve posvátném háji cedrů, vzdálen ruchu klopotnému, cizí hřmotu dne i vedru, kdy se v stínech blíží průvod bílých, ověnčených děv, co zní z dálky fletny echo ve Oread mroucí zpěv. [28]