I. Isis.

Jaroslav Vrchlický

I.
Isis.

Vždy zahalena jsi bohyně či žena? V závojích tísícitisíci tmou jejich zářící, však tichá jsi jak pěna. Ach, kudy k tobě jen? Je touto cestou sen, či je to žití vřava, ta bojovná a dravá, je to ples náš či sten? Jen jednou strhnout řízu, co životů to stojí! [47] Ten boj chce krev i mízu, v něm nikdo neobstojí zdrán zápasem a bolem; kdo moudrý, jde jen kolem a zastavit se bojí. Vždy zahalená jak Saiský obraz děsu. Sfinx spící na skal tesu bez hnutí, nezměněná, nad hlavou hymny serafinských plesů, u nohou řvaní upoutaných běsů – jsi bohyně či žena? 48