Motýl.

Jaroslav Vrchlický

Motýl.
Ó jen mne zdeptejte, kterak vám libo jest! Však váš krok zastaví ještě se u mých cest. Z všeho, co zasije záští vše prokleté, květ i plod naposled v písni mé najdete. Tu kalich nachový, rosný a zářící, tam broskve ovoce lupením svítící, Modréhomodrého motýla nad květy, nad plody v slunci se vznášeti s gracií pohody. Ten, sotva prst květu broskve se dotýká, modrý sám do modra vesele uniká. Tak jen mne zdeptejte, kterak vám libo jest, motýl, má myšlenka, letí až v květy hvězd. 84