Na slovácký motiv.

Jaroslav Vrchlický

Na slovácký motiv.
Tak z hloubi znělo to, tak snivě. Pták zakvílil na opuštěné nivě a ticho bylo zas... Kdos kráčel za zdí. Já viděl měsíc, kterak mračna brázdíbrázdí, a za ním šel jsem, vše kol bylo v stínu a z dlouhých zahrad, z mýtin lesních klínu to znělo zas tak nyvě a konejšivě zpět v štěstí, eden, lásky do vesny: „Ať se ti zdávají pěkné sny!“ Lze přáti více? Sotva. Jdeme světem. Tu na chvíli se ukojíme květem, jenž kývá z opuštěných zahrad plotu. Kde berem jen tu lásku ku životu, tu sílu dál jít, kdy nám všecko vzato, kdy místo „Ave, lásko!“ díme „Ave, ztráto!“ kdy víme o sobě jen, pouze víme, jen sníme? Jsme spolu, zříme věčné do vesny. – „Ať se ti zdávají pěkné sny!“ 90