V. Volba učenníkův.

Jaroslav Vrchlický

V.
Volba učenníkův.

Sám v poušti v zápase i odřikání stkal’s budovu svou, jež se nad svět vznáší, ji citem stkal’s – však třeba též je dlaní, z nichž každá stavivo i trámy snáší. Je třeba při všem učenníků míti, ne synů těla, synů třeba ducha, je nutno jako kojná napojiti lví silou, vláhou v příští půtky sucha. Tys volil všecky z lidu muže prosté, šli za tebou, ač chápali tě sotva, však věděl’s dobře, pouze z ducha vzroste mi skála, v níž se chytne duchů kotva. Své dědictví tak prostým dal’s a malým, však Jidáš mezi nimi hned byl, zrádce, a Tomáš, pochybovač – změnám stálým, sám nevěda, tak’s podrobil své stádce. 122 Pak na zem přeneslo se tvoje nebe, míň lásky v srdcích, na rtech více hromů... v svých učních sotva dnes bys poznal sebe, ach, komu z vlastních lidí věřit – komu? 123