Bedřichu Smetanovi.

Jaroslav Vrchlický

Bedřichu Smetanovi. (Ve výroční den úmrtí mistrova.)
Čas viděl jsem; hřměl na větrném koni a z bronzu kopyty vše deptal v prach. Svist jeho kosy posud v sluch mi zvoní. Svět pod ním chvěl se a potácel v tmách. Jak soudce zased’ na věčnosti práh, jak smetí házel snahy lidské do ní. Co velkým včera – dnes juž na marách, vsi jako říše před ním se v nic kloní. V tom z hlubin, v mrákotách kde spala země, jak světlý paprsk mohutně a jemně cos vznášelo se. – Mistře, hudba tvoje! V té chvíli čas v svém zastavil se letu a pohrouživ se v souzvuků tvých zdroje, sám roztál v hudbu, jas a deště květů. 112

Kniha Nové sonety samotáře (1891)
Autor Jaroslav Vrchlický