Eros.

Eros.
Doposud Phaon chrání jej v zahradách své villy; nestálí pretorjani i ti jej opustili. Z Říma vše nové zprávy jsou vesměs nové rány, vojska vždy nové davy se hemží kolem brány. Poslové nesou jemu zlý nález od senátu. Prohráno, konec všemu, jest nepřítelem státu. V Galii caesar Galba a v Římě zatím lůza; božství vše bylo šalba a zbyl jen děs a hrůza. 105 Umělce kde jest sláva? Jen Eros, otrok mladý, v péči své neustává, s ním věrně trvá všady. – Třeba je umřít, hochu, však já to nedovedu! Sklonit se nad meč trochu, v ráz všecku skončí bědu. Matný však jsem a slabý, děs před smrtí mne svírá, zpátky mne život vábí, tak caesar neumírá! Jindy co nudy biče mne mrskaly a štvaly, nové teď, nové chtíče jak lvi v mé duši vstaly. Žíti chci – mřít když musím, to kletba Neronova! Pláč s echem: Musím, musím! mu zhasly další slova. Ku svému chlapec pánu vznes’ hluboký zrak snivý, hromem co bušil v bránu juž legionář divý. 106 Eros děl meč svůj tase: – Hleď, těžké to tak není! Pravil tak a v témž čase krev z ňader se mu pění. K němu se caesar shýbá, tvář hocha jas a štěstí – ruce mu nyní líbá – je blažen – bez bolesti... Divoce Nero zavyl: Co dalo ti jen síly? – – Jsem křesťan! chlapec pravil a skonal hned v té chvíli. 107