PROLOGEM:

Jaroslav Vrchlický

PROLOGEM:
Pohádky a nálady! Kdo v nich nežil vždycky šťastný? Mladosti sen kouzlí krásný vábné jejich zahrady. První u kolébky stojí, druhé životem jdou dál, který v práci, sporech, boj v nich svůj střeží ideal. Bez pohádek mládí teskné, život prázdný bez nálad; když si nejvíc srdce steskne, letí jejich do zahrad. Vřava, spory, úklady mizí rázem, ustupují, jak svá měkká vlákna snují pohádky a nálady. [5]