Z POVÍDEK STARÉHO PARKU:

Jaroslav Vrchlický

Z POVÍDEK STARÉHO PARKU:
PADALO LISTÍ PADALO LISTÍ
Padalo listí, padalo do užlabiny cest, a než se oko nadálonadálo, co zlatých kolem hvězd!
Ty zlaté hvězdy s javorujavoru, ty s buku krvavé park změnily i oboru v pohádky mlhavé. Schodištěm pustým samotná šla listím bez lásky – Ta ztichlá alej dřímotná ty zná již procházky.
ZKVETLY FIALKY ZKVETLY FIALKY
Jen měsíců pár minulo a jaro přišlo, div, po hvězdném svitu splynulo do vlhkých, svěžích niv.
Ó s jakým citem dívali se dva dnes do dálky, v mhu zlatou stromy splývaly a kvetly fialky. Jich dech táh’ z dálek tajemných, jím zmládl starý les, tu nejkrašší však každý z nich ve vlastním srdci nes’.
ZPÍVAL SLAVÍK ZPÍVAL SLAVÍK
Jen později a večer zas vzplál v plném podletí, park celý stopen v luny jas je viděl v objetí.
Člun starý tiše pod nimi se sladkým blahem chvěl, co v dál nad květy vodními se slavík rozepěl. Teď berou se již za ruku, teď již se políbí – však slavík v lásky souzvuku, věř – nikdy nechybí.