STARÁ PÍSEŇ.

Jaroslav Vrchlický

STARÁ PÍSEŇ.
Chytalo dítě paprslek, ten po ručkách se jemu smek, dál tkal své zlaté sítě a vyhledal si starou zeď, tam v květy pad a travin změť – Ó dítě, bláhové dítě! Chytalo dítě libelu; ta na velký květ z úbělu jak spona klesla hbitě; tam plála, dítě za ní krok... a hlubá tůň, vln chladných tok... Ó dítě, bláhové dítě! Tak zpívám si, co v hruď i skráň se zvolna snují, smrti v daň, 51 babího léta nítě, u ztracených si zpívám cest: Jen z dálky život krásný jest! Ó dítě, bláhové dítě! 52