STARÁ PÍSEŇ O LÁSCE.

Jaroslav Vrchlický

STARÁ PÍSEŇ O LÁSCE.
Láska, komediant starý, jak se přestrojovat umí, staré city, staré žáry halíc v úsměv a zas v dumy. Jednou podá ruky špičku, jindy celá v náruč letí, teď se stají v pantoflíčku, pak za ňadry v stužek změti. Jednou blouzní s troubadoury, s Wertherem zas v taji vzdychá, pak se halí v mračen chmury, hrdličkou se směje zticha. 76 V antické dnes kráčí říze, v umění se skryje celá, v lesku poupat, v listí míze, jakby sama nevěděla. Dnes je vzlyk a horování, jed s tragické dýky hrotem, zítra žert a laškování Columbiny s Pierrotem. Vždy však táž, ať za vějíři těkavý flirt novomodní, srdce v illusi jen hýří nevědouc, že propast pod ní. Sladký její úsměv prvý Mefistem se zrádně šklebí,... hleď však v hloub – tam srdce v krvi a v něm tisíceré hřeby. 77