V DNECH ŠERÝCH.

V DNECH ŠERÝCH.
V dnech šerých, když se vše ti v mlhu halí, i slunce, láska, měsíc, vlídná přízeň, kdy přístav cílů tvých se zdá víc v dáli a větší cítíš vlastní mdloby trýzeň, Vv dnech šerých neobviňuj nikdy jiných, spíš v srdce vlastní zapusť kotvu soudu; i jiní jak ty nejdou v cestách stinných, i jiní jak ty vždy jdou proti proudu. Táž hořkost jim též na jazyku sedí, z té jedné pijí odříkání studny, je tytéž otázky rvou, odpovědi k nimž naděje ti nedá paprsk bludný. Nechť po tobě kdys hodili svůj kámen, jste, nevědouce, bratry v utrpení; [103] vás oba skojiti můž jeden pramen, svit jeden vyzlatit můž vaše snění. Dnes, možná, týž je urážky hrot bodá, dnes řekli by to – nelze to však říci; i Jidáš trpí, věř, když mistra prodá, zlí lidé největší jsou nešťastníci. Když přetéká číš radosti a plesu, je snadno dělati si nepřítele, tu hrdě myslíš: i to klidně snesu, však pozděj pálí každá slina v čele. A pozděj bodá každý trn tvou nohu: Tož v šerých dnech, kdy vše se v mlhu halí, na jiných mysli trud, svůj poruč Bohu, a poznáš brzy, jak tvůj trud je malý. 104