Lekce botanická.

Jaroslav Vrchlický

Lekce botanická.
Když znaví mne lidé, utýrá svět, rád vždycky si najdu snět, list a květ; tak prostě žijí, tak tiše! Svůj mají rozpuk, svůj květ i svůj zmar, svou tklivou vůni i barev svých žár, ať sní, ať jásají v pýše! Tu myslím, v kouzlu svých prostičkých vnad ty z všeho tu žijí nejlépe snad, příroda sama z nich dýše. Co mají, rády všem podají v plen: med včelám, motýlům, všem krásy sen pít dají z azurné číše. Jsou na polích, v mezích a podlesí, ten mine je, druhý jich všimne si – a svadnou, jak vzrostly, tiše. 71
Básně v knize Pavučiny:
  1. V lebky koutě zavěšený
  2. Musím!
  3. Elegie.
  4. Suspiria. I.
  5. II.
  6. Slovo.
  7. Divoká jízda.
  8. Co srdce cítí...
  9. V zlatém dešti.
  10. Trpět...
  11. Divný host.
  12. Když starý strom...
  13. Sloky o štěstí.
  14. Co zbude.
  15. Někdy...
  16. Duo.
  17. Píseň.
  18. Krvácí...
  19. Sen.
  20. Naladění.
  21. Bývalému příteli.
  22. Do dálky!
  23. Chtít zapomenout!
  24. Umdlená křídla.
  25. Oda polemická.
  26. Kukačka.
  27. Myšlénky.
  28. Cestou.
  29. Quies.
  30. Literární polemiky.
  31. Moudrost.
  32. Bubliny.
  33. Siesta.
  34. Glossa k známému verši Hálkovu.
  35. Okovy.
  36. Krajiny.
  37. Dne 6. července.
  38. Černá tůně.
  39. V bezvětří.
  40. Píseň tuláka.
  41. Pohádka o zrnku prachu.
  42. Satyr v mříži zámeckého parku.
  43. Lekce botanická.
  44. Moudrost orientálská.
  45. Dívka a sfinga.
  46. Dětská píseň o Řípu.
  47. Úspěch.
  48. Madrigal.
  49. Bída.
  50. Žaponerie.
  51. Marnost nad marnost.
  52. Šťastně milujícím.
  53. Polabině.
  54. Siesta v září.
  55. Jeseň.
  56. Všední život.
  57. Causerie večerní.
  58. Sen.
  59. První vráska.
  60. Fragmenty kosmické.
  61. V šťastné chvíli.
  62. V tuše jeseně.
  63. Na strništi.
  64. Malý román.
  65. Sám divím se...
  66. Intermezzo noční.
  67. U Labe.
  68. Omnia mea...
  69. Mrtvé lásce.
  70. Hymny.
  71. „Dante“.
  72. Starý obraz.
  73. I. Hloub a výš.
  74. II. Parmské fialky.
  75. III. Filosofie naší lepší společnosti.
  76. IV. Myšlenky.
  77. V. Svědci.
  78. VI. Jdou lidé spat...
  79. VII. Kohout v městě.
  80. VIII. Vánoce smutných.
  81. IX. Šeptáno do ucha.
  82. X. Mlhavá neděle.
  83. XI. Svému sonetu.
  84. XII. Poslední.
  85. Tucha probuzení.
  86. Samé hračky.
  87. Děti jdou spat...
  88. Blaho – smutek.
  89. Kdos v noci zpíval...
  90. Symposion.
  91. Bílý bez.
  92. Poměry.
  93. Průvodní motiv.
  94. Melodie.
  95. Epitaf.
  96. Xav. Dvořákovi za připsání jeho knihy „Meditace“.
  97. Fatalismus.
  98. Maxu Švabinskému, když mne portretoval.
  99. Poslední cigareta.
  100. Měsíc.
  101. Bajka.
  102. Oči dětí.
  103. Bohatýr.
  104. Rozdíly.
  105. Dobrá zábava.
  106. Satyr.
  107. Nemesis.
  108. Jisté chvíle.
  109. Konec všeho.
  110. „Odysseus“.
  111. Mladým.
  112. Však zítra...
  113. Mé dílo.
  114. Svou knihu srovnal jsem a zamyslil se nad ní.
  115. Zas básně! – Nač těch zapotřebí,
  116. Já čekal to – dík za to slovo,
  117. Což ale ty víš, co je žití?
  118. Chcem pouze nitro básníkovo
  119. A nových pěvců řad přede mnou vstává denně,
  120. Ach, lidskost! – Svaté nám vždy toto bude heslo,
  121. Když na Brockenu starý Coleridge stál,
  122. Ó sugesce!
  123. Znám starý citát ten – „Kvas kalí se a bouří,
  124. Ach, odpouštět je sladké! Tolstoj s Kristem
  125. Od věků k věkům v prastaré pouti své
  126. Dnes o mně mlčí se... Co na to říci mohu?
  127. Dost myšlenek a dum. – Duch k novým břehům chvátá,
  128. Tomu, jenž píše pod značkou M–s. V–s.