Znám starý citát ten – „Kvas kalí se a bouří,
Znám starý citát ten – „Kvas kalí se a bouří,
však z kvasu dobré přec naposled víno bude.“
Dost často zápasí i slunce v mlhy kouři,
než čisté vypluje, se taví v krvi rudé.
Že překypěl ten kvas, mi není ku podivu,
jen jedno mate mne a jednoho se lekám,
na dílo veliké, na div ten všechněch divů,
na víno výslední – že posud marně čekám.
Tím bude silnější, mít bude bouquet pravý,
čím déle potrvá ten kvas a kal a vření,
než stuhne na jantar a opál sladké šťávy,
jíž douškem země syn se na heroa změní.
Já čekám trpěliv, ač tuze rád bych viděl
tu první, pravou žeň šťastnější generace,
za starou révu svou já bych se nezastyděl,
jíž sluncem nadšení, jíž zemí byla práce!
199
Svůj pohár první z všech bych zvednul vzdálen falši,
a připil hrdinům té nové písně příští,
a rád je provázel, jim žehnal v pouti další,
a rád stál po boku jim lidstva na bojišti.
Však čekám na dílo – to nejde, léta míjí,
já stále tvořím své a čekám odhodlaně.
Leč bít se nebudu – Když rekové se bijí,
dřív musí poznati, že stejné jsou jich zbraně.
200