Pan.

Jaroslav Vrchlický

Pan.
V snech, jak jsi jednou přišel k mému loži, přijď zas, jak v mládí, kdy vše v duši kvetlo, v dlaň světlušky mystické taje světlo, děs kosmu v zjevu, v oku svém lesk boží! Hleď, přes kámen jdu, ostřicí a v hloží, mé nohy a mé srdce trní zhnětlo, sta vínků hadích v kštici mou se vpletlo, sta výčitek můj zoufalý boj množí. Chci obejmout tě, velký duchu všeho! Hraj v syrinx – srdce mé jest připraveno pro kosmaté a hrubé prsty tvoje! Mně kývni hvězdou z nebe bezedného, mne v lem stul svého pláště nesmírného, jen zjev se mi, ó Kráso, Žití, Ženo! – Co všecky jsou pak boje? [37]

Kniha Poslední sonety samotáře (1896)
Autor Jaroslav Vrchlický