III.

Jaroslav Vrchlický

III.
Z paprskové příze udělám ti sítě, v luny bledé říze chytím tebe, dítě; mezi nebem, mezi zemí krytou stromů haluzemi v květech, písních, míze na běloučké bříze budu kolébati tebe až do nebe, dítě! Slyš mne, Titanie, hvězda na úsvitě, jež se v opál kryje mlhy rozpačitě, nemá tolik vděků, krásy jak tvá tvář skrz zlaté vlasy, když se světlo lije s očí tvých a šíje, „Královno!“ když nahlas vzdychnu a než ztichnu – „dítě!“ 89