V.

Jaroslav Vrchlický

V.
Kam hne se ubohý Puk, tam stále slyší ten zvuk těch rtů se v lásce líbajících; svůj život za to byl dal, by v cestě milenců stál se k políbení shýbajících. V té chvíli, kdy rtové se tknou, z úst hudba z ní najednou a písní z mládí vesmír plní a z duše, jež vešla v úst práh, tam růží tmavý nach se v nesměrnost vlní a vlní. 91