II. Vyšlo nás mnoho – svět krásný byl;

Jaroslav Vrchlický

II.
Vyšlo nás mnoho – svět krásný byl; Vyšlo nás mnoho – svět krásný byl;
ten jeden zpíval – ten druhý pil, ten třetí se pro holky s každičkým bil; jaký náš cíl? Ten, který zpíval – dávno juž ztich’, ten, který píval – pije dnes, mnich, ten, který rval se, hladí si břich, moudrý a tich. Já bez barvy zvláštní zdál jsem se všem, mne lákala do dálky Svatá jen zem, já s nimi kráčel vždy tichý a něm, řka: „Ber mne, jak jsem!“ Po mnohých letech vracím se již, cizí mi město jest a cizí chýž, cizí je člověk, hvězdná jen výš zdá se mi divně tak blíž! Ale klid veliký v duši své mám, ať jsem tak sešlý, ať jsem tak sám, k všeho dnu tiše zřím v náručí tmám, jdu, nevím kam. 10

Kniha Písně poutníka (1895)
Autor Jaroslav Vrchlický