XCIV. Padesát let narozen být dřív anebo později,

Jaroslav Vrchlický

XCIV.
Padesát let narozen být dřív anebo později,
Padesát let narozen být dřív anebo později,
jaký dav to nezrozených, pochovaných ideí, jaký dav to ubitých jest i vzkříšených nadějí!
Lidstvo! lidstvo! – Velká vlna, jak se sbírá na moři, tichá hlať a brzy vrchol a hned celé pohoří! V hloubi leží v okamžiku jako chrtů divá smečka, k hvězdám tryskne v druhém mžiku, Sirius kde malá tečka modrým světlem kmitá v dáli, Pharus moří hvězdnatých, a tu z hloubi zazní nářek, a tu s výše zazní smích. Jeden život v padesáti letech vyhraněný jest, za tu dobu postihnout lze pásmo lidských snů a cest, ze tmy k světlu jako vlna lidský duch tu můž se vznést! Však i vlna, ač se z dálky celým zdá být pohořím, z atomů jest, z kterých každý volá: Trysknu! Zahořím! Jedny spláchne vichr divý, jiné skanou v propast noci v této řeži, víru, tísni, udolány bez pomoci; jen kdo dělný, nesmrtelný výš se vznese, zaplá tam na čelence člověčenstva nejzářnější drahokam! Jeden život v padesáti letech vyhraněný jest, buď mu úděl věčné temnotemno, neb cimbuří věčných hvězd, na němž bude v příští věky zářit, plát a věčně kvést! 151 Padesát dřív – pochodní jest, ozařuje nic a zmar, pozděj’ tolik mohlo hlásat: Naděj! Vítězství a Zdar! Síla tatáž v obou hoří, ale velký duch to času, ten ji zbarví a ji řídí v zatracení nebo spásu, jak se velká miska kloní na vahadle dějin jen, zítra triumf! mohlo zníti, co dnes žal a kvil a sten! Jeden život! Přijde na to, kdo sloup jeho osvítí, zda se Bůh či Satan na něm svítilnou svou zachytí, zda mu heslem: K světlu! K výši! nebo: V zmar a nežití! V prismata těch duchů kdo jen hází svojí lampy zář? Kdo z nich kouzlí tmu a duhy? Kdo z nich lidstva na oltář klade květ a plody zralé a kdo padavky a býlí, prskavek kdo marný plápol a kdo vzruch, jenž plný síly? Kdo to řídí, kdo to vede, Boha dech či Náhody? Reakce stín, davů vření, nebo vichr Svobody? Padesát let! – vlna lidstva! Kde zhas’ jeden, druhý vstal, jedna vlna splyne v druhou, celé moře hučí dál... Lidstvo! lidstvo! kam se řítíš, a kde jest tvůj ideál? 152
Básně v knize Písně poutníka:
  1. I. Kraj byl pustý. Ku obzoru
  2. II. Vyšlo nás mnoho – svět krásný byl;
  3. III. V provençalském klášteře kdys hostem
  4. IV. Kdys u zdi hřbitovní
  5. V. Spějí luhem poutníci
  6. VI. Na jedno jsem zapomněl,
  7. VII. Na slámě v neznámé hospodě
  8. VIII. V anděly jsem věřil v mládí,
  9. IX. Různí chlapi divých tváří
  10. X. Jako poutník šel jsem světem,
  11. XI. Pohostinný klášter jednou přijal
  12. XII. Včera šel jsem kolem Kapitolu,
  13. XIII. Bába moje vyprávěla
  14. XIV. Já neumlknu, pokud jen mohu,
  15. XV. Žoldáků sbor
  16. XVI. To bylo v dubnu. Mladý Máj
  17. XVII. Cos ještě vře
  18. XVIII. V hospodě kdes poutník unavený
  19. XIX. Já lásky jsem v žití nepoznal
  20. XX. Já bábu měl, ta mříti si dlouho zvykala,
  21. XXI. Nový den, nový den
  22. XXII. Stále dál a stále dál
  23. XXIII. Té země plachý host
  24. XXIV. Různé kraje, divný lid,
  25. XXV. Odhalil prý kdosi nový svět.
  26. XXVI. Kam se hneš, kudy jdeš,
  27. XXVII. Ptá se slunce paprslek,
  28. XXVIII. S divným kmochem v krčmě lesní
  29. XXIX. Celého křesťanstva veškeré zvony
  30. XXX. Já zřel divy světů všech,
  31. XXXI. S prapory a fábory
  32. XXXII. Cestou jsem si zpíval,
  33. XXXIII. Každá duše, jež tu jde i stane,
  34. XXXIV. Dokud něco říci musím,
  35. XXXV. Jdu tak světem, kam se noha
  36. XXXVI. Halí se zas keř i strom
  37. XXXVII. Z venkovské školy viděl jsem
  38. XXXVIII. Z všeho, co najdeme na světě tom,
  39. XXXIX. Svíjíme se, svíjíme
  40. XL. Mezi horstva velikány
  41. XLI. Ahasver prý chodí světem,
  42. XLII. Moje dumy, moje smutky
  43. XLIII. Na chrámových stupních kajicnice
  44. XLIV. Pokosené luhy v záři měsíčné!
  45. XLV. V osudů lidských tajemnou knihu
  46. XLVI. Mně vždycky Noc je svatá,
  47. XLVII. Bledý měsíc nad lesy
  48. XLVIII. Nebe tmí se ze všech stran,
  49. XLIX. Ze starého refektáře
  50. L. Rytmy písní, hraví ptáci,
  51. LI. I mně jedna ženská tvář
  52. LII. U svatého Petra kdys
  53. LIII. Skály nahé, basaltové jako černá zrcadla,
  54. LIV. Co zmůže, co zmůže
  55. LV. Jasmínu hvězdy bílé,
  56. LVI. Vesnický, hle, hřbitov malý,
  57. LVII. Ó měsíci, jenž mlčenliv
  58. LVIII. Ve klášterním pokladě to bylo.
  59. LIX. Chmurný večer, plný stínů
  60. LX. Zem se koupá v ohni západu,
  61. LXI. Smrt přišla k mému loži
  62. LXII. Prší, prší, prší tři dny celé,
  63. LXIII. Po letech zas dotýká se noha,
  64. LXIV. Na „dobrou noc“ píseň krátkou
  65. LXV. Kapko žluče, v moji duši,
  66. LXVI. V moje smutné, pusté žití
  67. LXVII. Hučí jez a řeka zpívá,
  68. LXVIII. Cesta prašná, cesta dlouhá...
  69. LXIX. Jak ten vichr stromy třese,
  70. LXX. Sedíš sama v jizbě svojí,
  71. LXXI. Stín tmavý na řece z oblaků olověných
  72. LXXII. Bože, jednu krůpěj rosy
  73. LXXIII. Nejednou jsem vídal, zabrán v hvozdů tiš,
  74. LXXIV. Komu se kdo odcizuje,
  75. LXXV. Z paprskové příze hvězd,
  76. LXXVI. Smutné šero na krajinu padá,
  77. LXXVII. Hledali tě, hledali
  78. LXXVIII. Nic duše mé tak nesílí
  79. LXXIX. V Skotsku jednou, mám to v mysli živě,
  80. LXXX. Kočičky zas pučí
  81. LXXXI. S rosou tichý úkoj padá
  82. LXXXII. Tajné zdroje, jak jdu lesem,
  83. LXXXIII. Město boží, o němž báj
  84. LXXXIV. Jak malý vloček bílé pěny
  85. LXXXV. Kdes ráno v cizí komoře
  86. LXXXVI. Na hrázi kamenité ve úpalu,
  87. LXXXVII. Tempe! Tempe! Údol smavý
  88. LXXXVIII. Stará hruše nahrbena
  89. LXXXIX. U plebána chudičkého kdesi
  90. XC. Tak vidím jasně: Můj smutku,
  91. XCI. Jsem znaven, mdlý – a věru nevím čím,
  92. XCII. Na bronzovou desku klášterní
  93. XCIII. Těcho, bílá holubice
  94. XCIV. Padesát let narozen být dřív anebo později,
  95. XCV. Noho mdlá, noho mdlá,
  96. XCVI. Zřel jsem ondy na vinici
  97. XCVII. Sám stál jsem v šerém dómu. Oken malbou
  98. XCVIII. Fantómy, bubliny
  99. XCIX. Přemítám, co dlouhou poutí
  100. C. Jak jdu lesem, polem sám,
  101. CI. U Trappistů mají pěkný zvyk.
  102. CII. Na pustém břehu moře kdesi na severu
  103. CIII. Říkají mi stále starci
  104. CIV. (Poutník se loučí.)
  105. CV. Rtem vadnoucím hymnu možno-li pět?