Píseň starcova.

Píseň starcova.
Co ještě počít mohu? Den každý darován, vše odevzdám již Bohu, ne já, on všeho pán. Z illusí mládí pýří kol těká v atomech a vítr zlý v něm hýří, a je to zhouby dech. Já stulím se a stajím, ať noc je, ať je den, již věřím pouze bájím, mně v skutku život – sen. A dá-li úsměv milý a drahé ruky stisk, dík nebi za tu chvíli, dík nebi za ten zisk. 26 Vždyť až v hrob hlavu složím, ni to mít nebudu, můj rov zaroste hložím... Nač klnout osudu? A tak, co počít mohu? Den každý darován; poslední zpívám slohu již tich a odevzdán. A zajdu v šeré stíny sám šerý, matný stín, kam? Zda-li ve svět jiný? – Ach, vše jest z pavučin! 27