Histrion.

Histrion.
Jak chudák údy svoje kroutí tam na provaze těžkou poutí, jak oči v davu kolem točí, mníš, s lana spadne již neb skočí. Však nad hlav tisícerých strží on magickou se silou drží, ve dlani bidlo krok svůj řídí, jen to zří a ne zástup lidí. A potlesk vítá-li jej záhy před ukončení jeho dráhy, on dolů nesmí ani stranou svou tvář odvrátit malovanou. Ni poděkovat v levo, pravo... Jen bidlo v před a za nímním, hlavo! Jen pevněpevně, nohonoho, v jistém kroku; jeť jinak mrtev ve hluboku! 119 Až dole když jest, pak se sklání, sta hubiček posílá dlaní, tvář stáhne ve škleb hysterický a potlesk hltá frenetický. Však co si myslí – těžko říci! Dnes tak a zítra s klidnou lící v plen náhody svůj život sází, ten potlesk, vím, jej v duši mrazí. Jej v duchu zřím, okřídlen letí ku ženě zpět a ku dítěti a cítí, jak je v duši svato, svůj život denně sázet za to! 120