Nový den.

Jaroslav Vrchlický

Nový den.
Vstává tiše z klína mraku plný jasu nový den, děcka průhlednému zraku podoben. U okna zřím, jak se nítí modravými nad lesy, jak se zvedá a jak svítí nebesy. Každý strom ční k nebi tišetiše, květ je porosen a čist – Den se sklání k zemi s výše jako list, Kterýkterý posud neotevřen, čísti jej – mám skoro strach. Kdož ví, v jakých budu sevřen brzy tmách? Den je posud bez poskvrny prodchnut vůní lahodnou, kdož ví, jaké v hruď se trny zabodnou? 21 Svatá chvíle! Celé žití svítí z tvojí hlubiny, vděk tvůj lze jen z očí píti neviny! 22