Pod topoly.

Jaroslav Vrchlický

Pod topoly.
Šum ve vršcích topolů, jemný větřík sotva dýchá, ve dojemném hlaholu zní to jako hudba tichá. Šumí to a přestává, tichne to a roste zase – píseň dlouhá, dumavá, vzdechy, šepty mnohohlasé! Jak to hraje v topolech, stín za stínem dolů splývá, hudba, stín a jas a vzdech: tvoje tvář mi z všeho kývá. Tvoje drahá, bledá tvář i ten úsměv sladký, svěží a já cítím v srdci zář, jež tam v dálných polích leží... 24